Tohle psychologii chybí, NLP mění pravidla hry: Monika Skutková nejen o odstranění bloků

Úvod: Proč je NLP klíčové pro psychoterapeuty?

Vždycky je správný čas teď. Je zvláštní, kolik lidí si nese tolik bolesti ze svého dětství až do dospělosti, aniž by si to uvědomovali. Ještě zvláštnější je, kolik psychologů jim pomáhá léčit, ale přitom sami někde cítí, že jim něco jednoduše v jejich rukách chybí. Dneska tady sedí úžasná žena, která to poznala na vlastní kůži.

Monika je psycholožka, psychoterapeutka a koučka s celostním přístupem. Když začala pracovat se svými klienty, narazila na to, o čem se téměř nemluví. Naučené postupy nefungovaly tak dobře, nebo jen částečně. Problémy byly mnohem komplexnější a hlubší, než zprvu vypadalo.

To ji dovedlo hledat další směry moderní terapie, až nakonec objevila nástroj, který si možná myslela, že nebude nikdy potřebovat: NLP. Co se stane, když psycholožka najde něco, co obohatí její práci? Něco, co dokáže změnit člověka ne za dlouhé roky, ale za několik desítek minut na jednom jediném sezení. Jak to proměnilo její život a práci? A proč se dneska dívá na lidi a klienty úplně jinýma očima? O tom tady dneska bude řeč. Moniko, jsem rád, že jsi tady. Vítej ve studiu. Pojďme rovnou začít.

Monika a její první zkušenost s NLP

Děkuju moc za tvoje přivítání. Děkuju za pozvání do studia a těším se na společné povídání. Pamatuji si na svůj první den u nás na výcviku NLP? Jaký to byl? Velmi jsem se těšila, koho potkám, na kolegy z výcviku, na tebe, na to, co se všechno dozvím, na nové techniky a způsoby vedení.

Podvědomá část mysli a efektivní změny

V čem je pro tebe NLP trochu nebo hodně jiné oproti tomu, co jsi už dřív znala? Jiné je to v tom, že se mi líbí, že začleňuje i podvědomou část mysli. S tím se v některých přístupech pracuje, ale tady se mi líbí, že se to používá tvořivě a že se podvědomá část mysli může zapojit v různých procesech, symbolice nebo při vybavení určité vzpomínky.

Líbí se mi zapojení podvědomé části mysli. To je jeden z důvodů, proč jsou změny intenzivnější a efektivnější.

Pro koho je NLP vhodné?

Myslíš si, že NLP je jen pro psychology a psychoterapeuty, nebo i pro kouče, nebo možná úplně někoho jiného? Myslím si, že je pro kouče, psychology, psychoterapeuty i každého, kdo se chce posunout ve svém životě, kdo chce zažít změnu, kdo chce vidět rychlejší výsledky, ať už v jakékoli oblasti činnosti.

Může to být užitečné pro kohokoli. Ať děláte cokoli, může vám to pomoct ve zlepšení produktivity, flow, energie, ke změně návyků nebo limitujících přesvědčení. Dá se to využít v jakékoli oblasti.

NLP a změna návyků

Ty návyky mě zaujaly. Řekni mi o nich trošku víc. Jak bys to využila pro změnu a na jaké návyky, zlozvyky narážíš nejčastěji, které lidé dělají nevědomky nebo vědomě, aby se jich dokázali zbavit? To je pestré. Nejčastěji pracuji s lidmi závislými na návykových látkách, ať už je to alkohol nebo kouření. Tam se s tím taky dá pracovat, ale chce to více času.

Běžné návyky jsou i to, jak člověk tráví den. Důležité je nastavení času, jak ráno vstáváme, jak jdeme spát, jak se stravujeme, jak zacházíme s tělem. Jde o návyky jako cvičit nebo starat se o své tělo. Někdy mám klienty, kteří chtějí zhubnout nebo zlepšit svůj životní styl celkově. Tam je skvělé vzít si ten návyk, který nejvíc potřebují změnit.

Moniky oblíbené návyky: Meditace a jóga

Máš sama nějaké oblíbené návyky, které ráda děláš a které v tobě vytváří pocit naplnění, smyslu a energie k jeho dosažení? Můj úplně nejlepší návyk je meditace. Ranní nebo večerní meditace, nebo cvičení jógy, jak jsem zmiňovala. Meditace je skvělá tím, že si vytvářím meditace a vkládám do nich to, co potřebuju posílit ve svém životě.

Dělám to tak i s klienty, že jim vytvářím meditace čistě pro ně. Když v procesu dojdeme k tomu, že je to limitující přesvědčení nebo něco, na čem chtějí pracovat, vložím jim do toho afirmace nebo takové zpevnění, aby mohli jít tou cestou. Líbilo se mi, že mi jeden kamarád připomněl, že se mi splnil sen s NLP. Říkala jsem si: „Jo, já jsem to chtěla už předtím.“

Co je NLP pro běžného člověka?

Pojďme možná malinko přiblížit NLP běžnému smrtelníkovi. Kdyby ses teď představila, že nemáš za sebou psychologii, žádný výcvik, že nejsi ani koučka. Jak bys dokázala přiblížit člověku, který o tom slyší poprvé, co to je a v čem mu to může pomoct osobně v jeho životě? Je to způsob práce s myslí, který může pomoct k tomu, abyste například změnili limitující přesvědčení nebo chování, což jsou ty určité návyky, nebo zlepšili nějaký váš vztah či vztahové situace.

Třeba s partnerem, dětmi nebo blízkými celkově. Tak si to můžete jednoduše představit jako určitý proces, kterým vás terapeut provede a pomůže vám to efektivněji a lehčeji změnit, ať už způsob myšlení, chování, vnímání, úhel pohledu, nebo nějaký návyk ve vašem životě.

Práce s limitujícími přesvědčeními

Pojďme to možná dát trošku do příkladu. Já si vzpomínám, co mě osobně přivedlo do NLP tenkrát 15, 16 let nazpátek, bylo to, že si můžu zlepšit a zkvalitnit určitý stav mysli, ve kterém bych chtěl být. Pro mě tenkrát bylo velkým tématem sebevědomí a sebedůvěra. Napadají tě nějaká další potenciální témata, na která jsou ty metody a techniky úžasné oproti jiným přístupům?

Mně asi nejvíc přijde skvělá práce s limitujícími přesvědčeními. S těmi se setkávám běžně. Může to být, že třeba něco mi nejde, nezvládám něco, jsem neschopná, nebo nejsem dost hezká, nebo v něčem dost nevynikám. Nebo celkově nějaký postoj k určitým situacím. Ty limitující přesvědčení mi přijdou jako moc hezká cesta ke změně.

Když to srovnám s KBT přístupem, ten často pracuje jen v racionální rovině, co svědčí pro a co proti nějakému přesvědčení. Kdežto NLP může jít v tomto mnohem hlouběji tím, že zapojujeme i naše prvotní smyslové zkušenosti, takže změna jde do jádra. Tam vnímám velmi velký potenciál. Nebo jak jsme se bavili o návycích: Chcete začít cvičit, dřív vstávat, mít víc energie, být ve větším stavu flow nebo produktivity, zhubnout, nebo začít běhat. To jsou všechno věci, se kterými vám NLP může efektivně pomoct.

Každý má limitující přesvědčení

Několikrát jsi tady dneska zmínila slovo limitující přesvědčení. Možná ne úplně každý si uvědomuje, co to je. Spousta lidí mi z vlastní zkušenosti říkala: „Já mám všechno v pohodě, já jsem OK, já jsem v pohodě.“ Jaký je na to tvůj názor nebo tvůj pohled? Řekla bych, že každý má, a nejen jedno, hodně limitujících přesvědčení, ale spíš jde o to, že si to neuvědomujeme.

Je to vidět potom v situacích. Život sám nám ukazuje situace, kde potřebujeme pracovat na nějaké změně. Často, kde cítíte nějaké nepříjemné pocity nebo něco drhne, něco nefunguje, tam často máte nějaké limitující přesvědčení. Zamyslete se, co je za tím, co je za tou zkušeností, jaké myšlenky, jaké scénáře si tam vytváříte.

Původ v dětství: Vina a selhání

Potom se ptám, co jste často slýchali v dětství. To jsou přesně ty větičky, že si něco říkáte nebo na to myslíte, nebo možná na to ani nemyslíte, nemáte to ani pojmenované, ale ukazuje se to v situaci samotné. Co jsme slýchávali v dětství? Napadá tě něco konkrétního, když si vybavíš spousty klientů, zobecněně bez jmenování?

Často to může být, že vnímali určitou vinu jako děti za něco, co nebyla jejich vina. Setkala jsem se, nebo často se setkávám, u dětí rozvedených rodičů, že si tam kladou vinu a cítí selhání, že to byla jejich vina. To není možná ani něco, co explicitně slyšeli, ale jen si to převzali. To je možná to, o čem jsme se bavili dřív, že někdy to nemusí být ani to, co jste slýchávali, ale něco, co jste si odnesli jako zkušenost nebo zážitek, něco, co jste si vnitřně zpracovali.

Mám jedno silné uvědomění z jednoho sezení, kde klientka řekla, že pro ni bylo klíčové uvědomit si, že to nebyla její vina a že si dávala na sebe pocit selhání, že ona v něčem selhala. S tím potom šla životem, s pocitem, že pořád v něčem selhává.

Selhání jako zpětná vazba: Filozofie NLP

Myslíš si, že každý z nás v životě někdy selhal? Nebo jaký je tvůj pohled? Možná trochu vím, na co narážíš, ale mně se moc líbí, jak se na to dívá NLP jako jeden z principů: „Nic není selhání, všechno je to zpětná vazba.“ Já s tím souzním. Dokonce bych řekla, že i mně to pomáhá si to zvědomovat, nejen sobě, ale i na sezeních s klienty.

Všechno si můžou vyložit jen jako nějakou zpětnou vazbu a můžeme se s tím naučit zacházet dál. Můžou s tím pracovat dál a učit se vkládat tu zpětnou vazbu do života. Skvěle, skvěle, skvěle. To je jeden z mnoha NLP principů.

Přijetí a pochopení v konfliktních vztazích

Můžu i z mé perspektivy k tomu říct, že v okamžiku, kdy lidé si něco vyčítají nebo se kritizují za něco, co udělali, že se dopustili selhání nebo chyb, a stále se vracejí do minulosti, to je obrovsky ničí a rozežírá. Pro spoustu lidí je to kontroverzní, že co kdyby to něco, co jsme v životě zažili, nemělo ničit nás, ale spíš se na to podívat způsobem, že tam leží nějaký dar nebo zkušenost, nějaké poznání. Že jen díky tomu můžeme být lepší nebo silnější, nebo jsme v životě tam, kde jsme aktuálně.

Co kdyby naše chyby nebyly chyby, ale učební látky? Co kdyby život nešel proti nám, ale naopak pracoval více pro nás? To je, co mě napadá k tomuto principu, abychom ho trošku divákům přiblížili. Já si osobně myslím, že nikdo nemohl v životě udělat žádnou obrovskou chybu. V podstatě vždycky je to jen nějaký moment, kdy se nějak rozhodujeme, a my se rozhodujeme podle toho nejlepšího, co v danou chvíli můžeme udělat.

To je něco, co se mi obrovsky propsalo v rámci filozofie NLP: „Každý dělá to nejlepší v danou chvíli, co může.“ I když si říkáme, že by to mohlo být lepší, díváme se na to zpětně z jiné perspektivy, z jiného času, z jiných životních zkušeností. Ale v danou chvíli jsme se zachovali nejlíp, jak jsme mohli. Když si tohle spousta lidí uvědomí a připustí tuhle myšlenku bez odporu, že by na tom něco mohlo být pravdy, přijdou na to, že to má obrovský přesah nebo poselství. Každý se v životě učíme.

Nemůžu říct, že bych tenkrát mohl být jinde, než jsem dneska. Nebo respektive takhle, mohl, ale nebyl jsem tam. V danou chvíli mám určité vnitřní zdroje, které mám v sobě, a jinak to není. Ano, mohl bych to mít jinak, kdybych se dneska na to jinak díval, ale tenkrát to prostě bylo tak, jak to bylo. Člověk by mohl více přijímat věci, jaké jsou, a ne se je tolik snažit za každou cenu chtít mít jinak v danou chvíli. Spíš se snažit dívat, co si z toho můžu vzít, co si z toho můžu odnést. Nějaké ponaučení, nějaké poklady, které z toho můžu vyždímat. To je obohacující.

Mně toto přijde skvělé, když se to vnese do vztahů, zvlášť když máte konfliktní vztahy. Uvědomit si, když do toho vložíte toto poznání, že i ten druhý dělá to nejlepší, co v té dané chvíli může, že to je to jeho nejlepší. Potom vy nemusíte cítit pocit, že děláte něco špatně nebo v něčem selháváte, nebo se s tím nemusíte vztahovat k sobě osobně, že je to něco proti vám. Můžete to vzít: „Aha. No tak my se oba učíme a i ten druhý se učí.“

Je skvělé, když toto vztáhnete do partnerství nebo manželství nebo jakéhokoli blízkého vztahu, kde někdy se děje pocit ublížení nebo zranění. To uvědomění, že to není o tom, že ten druhý vám chce ublížit, ale že on zachází jen se svojí mapou světa, s tím nejlepším, co má k dispozici.

Osobní proměny Moniky díky NLP

Vzpomínáš si na nějaký moment nebo okamžik, Moniko, z tvého vlastního života, kdy jsi takhle dokázala to přehodnotit, změnit způsob, jak ses dívala na určité zkušenosti, které jsi kdysi zažila, ať už to bylo v dětství nebo pak v dospělosti? Určitě to bylo, co se týče mého vlastního dětství, možná vztahování se rodičů, jak ke mně, tak k sobě navzájem.

Něco, co mi pomohlo k nějakému odpuštění, možné i sobě, i ostatním. Je to něco, co je pro mě velká výzva i v manželství, i ve vztahu k dětem, protože taky někde dělám chyby. Je fajn si to vždycky dát tu vlastní sebereflexi. Takže třeba tady se na to můžu dívat jinak a ještě jsem to mohla vzít jinak, ještě se na to můžu dívat z jiného úhlu pohledu. Tyto blízké osobní vztahy jsou většinou to největší zrcadlo, které vám dávají. Takže i tento princip používám sama, řekla bych, na denní bázi.

Co tě tvoje vztahy nejvíc naučily? Asi nejvíc mě naučily trpělivosti. Vždycky jsem o sobě říkala, že jsem trpělivý člověk, ale třeba moje děti mě naučily, že ne vždycky. Takže tam je to za mě největší výzva, někdy chápat ten jejich svět nebo se mu přiblížit. Nebo i takové to, co asi znají všichni rodiče, že přijdete domů už třeba unavení nebo máte představu, že si chcete chvilku odpočinout, a to je ten moment, kdy děti přijdou a něco po vás chtějí, nebo chtějí vaši péči, nebo chtějí vaši pozornost. Takže se taky pořád učím a používám to sama.

Nejcennější životní lekce

Co tě nejcennějšího tvůj život naučil? Asi úplně nejcennějšího bych řekla, že mě naučil věřit v sebe. Věřit v sebe a tím potažmo i věřit v druhé a věřit ve svět jako takový. Takže věřit v sebe, že vždycky jste tím, o koho se můžete opřít. Toto je i moje nejcennější učení: „Věřte v sebe.“ Krásné poselství.

Aha momenty a časové intervence v NLP

Zpátky možná k našemu NLP výcviku. Dokážeš si tam vybavit nějakou chvíli nebo moment, kdy jsi měla silný aha moment, nebo kdy to pro tebe bylo opravdu jako „wow, to je ono“ nebo „to je takhle“? Takový největší wow moment jsem měla, kdy jsme dělali techniku, která se vrací do minulosti. Je to časová intervence. Tam mi to přijde úžasné.

Nejen na výcviku, ale i teď, když ji používám, jak hezky vidíte přesně ten moment, kdy jsme se bavili, máte limitující přesvědčení nebo nepříjemnou situaci a k čemu ona se vztahuje ve vaší minulosti, s čím souvisí. Podvědomí vám to ukáže takhle na talíři a vy se můžete podívat: „Jo, takže s tím to souvisí.“ Mám pocit, že to je úžasný způsob, jak vidět, s čím souvisí nějaký způsob chování v současnosti, s jakými zkušenostmi souvisí ve vaší minulosti.

Že to můžu třeba i vidět u klienta, nebo můžeme to společně vidět na jednom sezení, mi přijde fascinující a učím se z toho velmi. Pomáhá mi to v porozumění některým procesům a zkušenostem hlouběji. Takže i já sama, když jsem si tu techniku zkoušela, tak jsem měla takové aha, wow, to je skvělé, a vnímám to i s klienty.

Časové intervence vs. regresní terapie: Pohled z odstupu

To rád slyším. Ty časové intervence jsou jedním z velmi efektivních, silných nástrojů. Spousta našich studentů je potom ráda používá u klientů. Ale možná tou otázkou je, protože třeba někomu, kdo měl podobnou zkušenost už z práce s časem a z minulosti, by to mohlo připomínat třeba nějaké regresní terapie. Jaký je tam možná podle tebe ten rozdíl? Někteří lidé nám třeba říkali, když slyšeli o časovkách, že se budou vracet v čase, budou nuceni prožívat ty nepříjemné chvíle, ty nepříjemné situace a že to nechtějí, že je to spíš ničí, než aby se dokázali z toho osvobodit. V čem je to opravdu jiné?

Mně to přijde jiné v tom, že v té časovce tady v NLP se na ty situace v podstatě díváme. My do nich nepadáme, že byste je znovu prožívali, ale my se na ně díváme a současně, což mi přijde velmi účinné, se ptáme: „Co vám ta zkušenost dala?“ A to je ten pozitivní aspekt, který do toho vnášíme. Vidím to potom u klientů, že je pro ně úplně nové se takhle zamyslet, jak bolestivá zkušenost jim něco mohla dát.

Vidím to na nich. Když takhle začínají přemýšlet, vidím, jak přepínají způsob, jak možná z role oběti se začínají stavět do role tvůrce, že jim to něco mohlo přinést, něco dát. Možná tím, že si tím prošli, tak je to něco naučilo, v něčem je to buď posílilo, nebo něco jim to ukázalo. Takže to není stejné, jako že se dostáváte do znovuprožívání něčeho, v čem být nechcete. Navíc terapeut to může ošetřit, že se na to díváte třeba ještě z větší dálky, z většího odstupu, tak, že vás to nezraňuje. Jen tam máte ten pohled, že to vidíte.

Posílení vnitřních zdrojů

A možná jsem to teda ještě nedoplnila, že nejenom, že to vidíte, ale potom dál na to navazujete, co vám chybělo, abyste to mohli zvládnout líp. Ve finále tam dojde hnedka k posílení vnitřních zdrojů, a ty už máte k dispozici s sebou potom, když celá technika končí. Takže nejen to, že to vidíte, což i samotné mi přijde nosné, s čím určitá situace souvisí v minulosti, ale to, že hnedka posílíte ty vaše vnitřní zdroje a už je máte k dispozici a vnesete je do těch minulých zkušeností.

Osobní přínos NLP: Klid při výuce

Napadá tě, co sis díky NLP možná vyřešila i sama v sobě? Pokud ano, co to je? Mně se líbilo, mám takovou čerstvou zkušenost z minulého týdne. Učím jeden předmět na Fakultě sociálních studií v Brně. Je to výuka v angličtině pro cizojazyčné studenty. Jsou tam studenti z Portugalska, Španělska, Evropy, někdy i z Asie.

Vždycky, když to učím, nebo v předchozích letech, jsem měla takové bušení srdce, když jsem tam šla a když jsem se měla postavit před ně a mluvit na ně anglicky a ještě v angličtině vysvětlovat něco o terapii. Letos jsem tam šla a měla jsem takový klid v sobě. Vešla jsem tam, sedělo tam asi 20 studentů, a byla jsem v pohodě. Dělali jsme spolu na tu techniku, nevím, jestli si pamatuješ, bylo to klasické jednoduché kotvení klidu. Fakt jsem to cítila.

Takže třeba v tomhle mi to pomohlo, fakt to zafungovalo a ulehčilo mi to starosti. Byla jsem v takovém flow. Takže jsem si to fakt vyzkoušela na sobě, že to může takto fungovat po jednom sezení.

Trvalé změny za jedno sezení

Tak to mě těší. Super, super, super. To je taky další věc, kterou spousta lidí nechápe, že NLP dokáže už během jednoho jediného sezení vytvářet permanentní trvalé změny. Že to nemusí být, že to musím opakovat jako spoustu jiných věcí, nebo třeba techniky práce s dechem, které jsou někde z těch různých terapeutických přístupů, které pomalinku klienta učí a vedou. Tady to opravdu může být i o tom jednom sezení a o tom velkém výsledku.

A to je ono. To je ta velká výhoda, co na tom NLP vidím, že někdy opravdu stačí to jedno sezení k určité změně.

Hravost a nový kód v NLP

Byla někdy situace, kdy ses už během tréninku nebo vzájemného trénování rozbrečela nebo začala smát, měla výbuch hněvu nebo smíchu? Jo, to si pamatuju celkem živě. To bylo na technikách nového kódu, které jsou fakt hravé, zábavné. Moc se mi tam líbí techniky s míči, míčové hry se to jmenuje. Tam jsme se fakt nasmáli.

Tu techniku jsem dělala s kolegou a během ní jsem úplně zapomněla, co vlastně řeším, jak jsme se dostali úplně spolu do takového transu. Takže jo, tam jsem se fakt úplně nasmála a moc mě to bavilo. Celý ten den i víkend se nesl v hodně uvolněné atmosféře. I když jsem ze začátku k tomu měla trošku: „Co to je a co s tím budu dělat?“

Já úplně vím, co myslíš, proto lidi na to vždycky upozorňuju dopředu. Hodně lidí si myslí, že řešit složité situace musíme vždycky vážně. Jenomže co když je možné tu změnu udělat hrou? Co když tu změnu můžeme udělat s lehkostí? A to je ta pointa. Je super, žes to objevila, žes to zjistila a že to takhle hezky funguje. Je to netradiční, uznávám, a na druhé straně to může být neuvěřitelně krásné třeba při práci s dětmi, které řeší svá témata. Úžasné u toho je, že nemusí ani moc komunikovat a nemusí u toho mluvit, nebo u dospívajících, nebo u kohokoli, kdo miluje pohyb nebo něco jiného, než jen buďme vážní a řešme vážné věci.

Práce s vnitřním stavem a fyziologií

Ten stav, ten state, který jsi teď zmínila, je pro mě osobně něco obrovsky důležitého. Když si člověk uvědomí, když se nějak rozhoduje, když někomu něco komunikuje, když nějak jedná, co ho ovlivňuje, to je to rozpoložení. Jak se udržet kontinuálně v tom optimálním rozpoložení, abychom dokázali dělat kvalitní rozhodnutí, abychom dokázali mluvit kvalitním způsobem. To je něco k tomu stavu. Jak ty to vnímáš?

To jsme vlastně ještě úplně nezmínili, a přitom to vnímám jako jeden velký benefit NLP, to, že umožňuje a učí pracovat s vlastním vnitřním stavem. Může to být pomocí kotvení, kdy si ukotvíte na určitém místě na těle nějaký stav, ať už klidu, energie, nebo chcete mít zážitek úspěchu. Můžete si jen spojením určitého gesta vytvořit stav, jaký chcete.

Nebo se na to nádherně hodí i tyto techniky, ten nový kód, ty hravé, kdy taky můžete sami na tom pracovat, nebo s terapeutem. Může vás to dostat během jednoho sezení do jiného stavu, do jiné zkušenosti. Samozřejmě jsou tam potom i nástroje delší, ale taky velmi umožňují zažívat ten jiný stav. NLP je skvělé, že když chcete určitou kvalitu, třeba máte nějaký pohovor a chcete se tam cítit uvolněně a klidně, tak to můžete použít hnedka a nemusí tam být žádná dlouhá příprava.

Zbavení se strachu a fobií

Kdyby ses tak měla vybrat možná jeden moment z celého výcviku NLP, který s námi absolvovala a který by mohl chtít zažít každý člověk na této planetě, který by to byl? Mně tam přišlo fascinující třeba to, když se můžete zbavit nějakého dlouhodobého strachu nebo i fobie. Přišlo mi skvělý zážitek tam sledovat kolegyni, která si pomohla zbavit se strachu z pavouků.

Vnímala jsem ji, když jen o tom mluvil, tam jsi měl ten slide, kde byli pavoučci, a ona se na to nemohla dívat. Dávala dlaň, aby to vůbec neviděla. Potom jsi ji teda vyzval, nebo ona sama chtěla si vyzkoušet tento proces, a na konci už úplně byla s tím v pohodě. Uměla si představit, že se dotýká pavouka. To bylo skvělé. Říkala jsem si: „Toto by měl zažít každý, že když se třeba něčeho velmi bojí, nebo má něco, co vnímá jako limitující, a že je to možná i nějaká panika, tak že to může zmizet takhle během toho jednoho sezení.“

Takže to si myslím, že každý by si zasloužil takovou zkušenost, zbavit se něčeho, co vás v životě brzdí, že něco nemůžete dělat. Někdo má třeba strach z výšek nebo strach z uzavřených místností nebo strach vyjít ven. To už jsou těžší stavy. Ale že to, co jste vnímali, že třeba celý život jste s tím nemohli pohnout, tak že najednou můžete a že to jde.

To je, myslím si, i skvělá zpráva pro spoustu lidí, kteří nás sledují, pro spoustu diváků, že je možné to něco, co nás limituje a řešíme to dlouho, možná celý život, že je možné s tím něco udělat, že je možné to změnit, že je možné se toho zbavit. Že v podstatě nemusíme, když nás trápí reakce z malých prostor, třeba malinké výtahy nebo závratě v nějaké výšce nebo fobické reakce na nějaké podněty, zvířata, že je možné se z toho osvobodit. Že ten způsob existuje, že to nemusí ten člověk mít na doživotí, jak si někdy bohužel lidé myslí, a že by možná mohli dát sami sobě šanci.

NLP v každodenním životě: Ranní stav a symbolika

Napadá tě, Moniko, něco z toho NLP, co jsi od té doby začala třeba dělat pravidelně, nebo co jsi zavedla jako nějakou rutinu do návyků, zvyklostí, postupů? Co to je? Jednak se to týká takových ranních návyků. Často jsem bývala unavená ráno, vstávala jsem unavená. Meditace mi s tím pomáhají, ale vyzkoušela jsem si několik technik, nejen jednu, ale více, pro ten ranní stav, když vstáváte.

Toto se mi podařilo zavést, že i dneska to vnímám jinak, když vstávám, že mám takovou větší chuť už ráno. Takže je to něco, co jsem zavedla. Hodně tam byla i součinnost nějaké té podvědomé změny, přesně v čem je NLP silné, že třeba nemusíte ani vědět, s čím to souvisí nebo proč to je. Toto mi třeba pomohlo, nebo hodně i ta práce s tím stavem. Moc se mi líbí i to, že jenom tou fyziologií těla hnedka můžu něco ovlivnit, že jenom třeba dýchám nějakým dechem.

Někdy pracuju jenom s nějakou dílčí modalitou. I když si představíte nějaký vjem, hodně se tam pracuje i s symboly, nějaký symbol, který už si uvědomíte u nějaké techniky, tak potom si ho třeba jenom vybavíte. Moc se mi tam líbilo, a to bych chtěla zmínit. Měla jsem u jedné techniky takový symbol stromu, když si představíte ty větve a široké kořeny, takovou tu stabilitu, pevnou půdu pod nohama. Toto já jsem teda i mně to pomohlo, že jsem to vložila i do svého loga, loga centra práce s psychickou pohodou. Je to centrum, které připravuju, a toto já si představím ten symbol, když si ho jenom vybavím, tak to cítím, cítím tu energii z toho nebe a to zakotvení té země.

Vědecký základ symboliky: Jung a pískoviště

Napadá tě, jaký je víc třeba ten vědecký základ, proč s tou symbolikou pracujeme pro ty symboly? Mně se jeví, že to má podobnosti třeba s některými přístupy jako jungiánskými. Třeba Jung hodně využíval symboly, symboliku pro aktivování podvědomé mysli. Toto se mi jeví jako podobné způsoby práce, jak s tím zacházet. Ostatně, když já dělám s pískovištěm, tam je to stejné, stejný princip.

Vezmeme určité symboly, které nám v životě představují aspekty nějaké kvality v životě. Možná, že je neumíme pojmenovat. Když bych se zeptala klienta, jak byste to pojmenoval, on to neví, ale když si vezme ten symbol, už to pro něho něco symbolizuje, už to něco představuje.

Kvalitativní skok v terapii díky NLP

Když tak porovnáš, Moniko, třeba svoji práci před NLP a po NLP. Co je tam najednou třeba už trochu jinak? Je tam jinak to, že dneska to dělám tak, že často klientům, když vidím, že tato třeba technika nebo proces, kterým projdeme, že by jim mohl pomoct v dané situaci, tak jim to nabídnu jako možnost, jako způsob práce.

Potom, když klient je na to naladěný, souzní s tím, tak já můžu, a taky často to tak je, že uděláme takový skok, bych tomu řekla, takový kvalitativní skok. Když bych teďka to řekla jako metaforu, že v psychoterapii někdy jdeme tak, jako jdeme a jdeme do kopce, ale tím NLPčkem bychom mohli udělat takový kvalitativní skok, že kousek skočíme. To znamená, že nemusíme ujít tu cestu, jak jsem to říkala na začátku, kdybychom ji šli pěšky, ale posunuli jsme se skokem dál. Takže takhle to vnímám, kdybych to měla nějak připodobnit, že můžeme udělat takové rychlejší skoky v určitém procesu.

NLP a koučování: Vizualizace a motivace

Jak ti tak zapadá třeba NLP do koučování, protože možná nás sleduje i spoustu koučů nebo začínajících, aspirujících koučů? V koučování je to taky skvělé pro vizualizaci cílů, pro vizualizaci poslání nebo té cesty. Zase je to v podstatě zkrácení té cesty. Když pracujete s cílem a s nějakým záměrem, tak zase se tam můžete dostat dřív.

Takže i posílení motivace, posílení vnitřních zdrojů, tak jak jsme se bavili, posílení stavů. Je skvělé, že tam můžete i když narazíte na nějaké to limitující přesvědčení, tak zase hnedka s tím můžete dělat a můžete na to navázat. Takže vám to dává i ty možnosti a způsoby, jak se rychleji zase dostat tam s tím klientem, kam on potřebuje.

Vztahové vzorce a jejich opakování

Pojďme se teďka už posunout trochu do oblasti vztahů, protože vztahy, to je téma pro spoustu lidí. Co je podle tebe ten nejčastější vztahový vzorec, který si ale lidé bojí přiznat? Mně se jeví, že ten nejčastější vzorec, který lidé nepřiznají, je to, že opakují stejné, někdy škodící vztahy. Lidé se k sobě přivolávají, řekněme tomu přivolávají, kteří jim zračí nějaké obtíže, které třeba oni mají sami.

Dejme tomu, ať jsme konkrétnější, tak třeba hranice ve vztazích. Bavili jsme se o tom už předtím. Když si vezmu klientku jednu z nedávné doby, tak došla k tomu, že opakuje ve svých vztazích destruktivní vzorce, že si hodně nechává pouštět, nechá ty hranice puštěné, rozvolněné. Nevymezuje se proti nějakým situacím, které jí vadí, a potom může mít ten vjem z toho vztahu tak, že je ubližující. Znovu opakuje takový vztah a často se to děje, že takový vztah opakujete do té doby, než si ale vy sami uvědomíte, že něco můžete změnit v těch svých dysfunkčních vzorcích. Že třeba vy si některé věci necháváte, aby se děly, a nedáte tam tu nějakou stopku.

Komunikace ve vztazích: Mapy světa a očekávání

Rozumím. U těch vztahů hodně lidí nebo odborníků doporučuje zaměřit se na komunikaci, že tam je to časté téma mezi těma dvěma jedinci, aby to mohlo být lepší. Jak se na to nahlížíš ty? Kde jsou ty hlavní obtíže nebo výzvy k tomu, aby ty vztahy mohly být lepší, aby mohly fungovat a ti lidé se tolik nerozcházeli, nerozváděli a neřešili zbytečné hádky a spoustu bolesti?

Tam já si všímám, že dochází často k tomu, že není tam ten úhel pohledu, že fakt je to, že každý má ten svůj svět. V NLP říkáme tu svoji mapu světa, a že vy, když něco považujete za běžné, že by to mělo být běžné, dejme tomu, máte nějaké očekávání. Třeba muž může mít očekávání, já nevím, že žena navaří, uklidí. Žena může mít očekávání, že budou rovnocenní, nebo že se o to podělí, nebo že to budou dělat spolu.

Může se to týkat i financí, jaké máte přesvědčení o financích. Někdo zase je z těch typů, že si myslí, že muž má hlavně zajistit domácnost. Někdo zase očekává, že se budou dělit půl napůl. Může to být i péče o děti. Máte nějaké očekávání ve své mysli, které si nesete z nějakých vašich zkušeností, ale ten váš protějšek může mít jiné. To znamená, tam to na sebe narazí.

A teďka dochází k tomu, pokud třeba víc už nemáte nebo nepřemýšlíte nad tím, k tomu, že: „A ty jsi měl a ty jsi takový a ty jsi maková.“ Čili k tomu hodnocení a kritice a obviňování. Takže jo, já se shodnu na tom, že je to v té komunikaci, že je to o těch jiných očekáváních od toho vztahu, ale ti dva si to neřeknou, nebo si to neřeknou tak, aby to slyšeli.

Vlastní programy: Role matky a dítěte

Máš nějaký příklad nějaké situace, kde člověk zjistil, že problém není ten druhý partner, ale možná ten náš vlastní program? No tak to mě napadá ta klientka moje, která si uvědomila, že vždycky má tendenci třeba se stavět do té mateřské role ve vztahu. To znamená pečovat, dávat i emočně od toho druhého, ale potom to nedostávala zpátky.

Bylo to tím, že si uvědomila, že tolik dávala a opečovávala, že vlastně ani ten muž tam neměl to místo k tomu být ten muž a nebýt dítě. Čili, že proměnila ten vztahový vzorec na matka a dítě. To je jinak i z transakční analýzy. Ale ve skutečnosti ona očekávala, že budou sobě rovní, partner a partnerka, ale nefungovalo to tak, protože ona sama byla v té mateřské roli. Takže si uvědomila, že ona sama potřebuje se dostat na tu linii jeden k jednomu a potom to může začít fungovat. Takže třeba toto, že i to, jak vy se chováte k tomu druhému, velmi ovlivňuje, jakou potom zpětnou vazbu dostáváte.

Jak z kruhu opakujících se vztahů

Co bys tak poradila nebo doporučila lidem, kteří třeba mají za sebou už pět, sedm, deset partnerů, ale pořád je to to stejné, pořád se jim to nějak opakuje, je to podobné, jak se oni chovají, a oni už neví, co mají dělat, co si počít? Tam bych řekla, že se podívejte, co to je, co se vám opakuje, jaká zkušenost se vám tam opakuje, co vám to vlastně říká. Jaké je to poselství za tím, co děláte furt stejně a z čeho se vám znovu dostává. Tam je ukryté to, co vy potřebujete změnit, nebo co je potřeba změnit u sebe, abyste dostali tu jinou odezvu.

Takže někdy je užitečná. Někdy říkám i třeba: „Pište si, pište si deník.“ To je velmi užitečné. Někdy to totiž nevidíme, když nad tím máme přemýšlet sami nebo když jsme v tom sami a cyklíme se v tom, tak někdy to nevidíme. Takže buď si pište, nebo zajděte za odborníkem, který vám ten vzorec ve vašich vztazích uvidí.

Kdy odejít ze vztahu?

Teď mě napadá taková složitá situace nebo složitá výzva, vztahová výzva. Jak poznat, že z toho vztahu máme už odejít a že už nás to opravdu ničí, nebo se máme stále snažit na tom vztahu pracovat? To je hodně těžká otázka. Je to, bych řekla, až takové dilema. Někdy to může být, ale obecně mám k tomu takové základní zásady. Když opakovaně jsou překračovány ty vaše hranice, za které vy už nechcete, nemůžete a nejste ochotni jít, tak tehdy už je to vždycky na místě.

Čili ani pokud po nějaké opakované zpětné vazbě nebo nabídkách k tomu zlepšení nebo té komunikaci se cítíte, že vy v tom vztahu nejste šťastní, nejste spokojení, tak tam je to určitě na místě. Vždycky je to v situacích, samozřejmě, kdy cítíte, že i vaše nějaká lidská hodnota je shazována a taky se to nelepší po zpětné vazbě. Taky často říkám, když je to ve vztazích, kde je nějaké domácí násilí, tam je to jasné, tam bych od toho šla. Čili v takových extrémních situacích tam to vidím, že vždycky je důležité se taky chránit. Rozhodně s tím souhlasím.

NLP pro lepší komunikaci a řešení konfliktů

Jak bys tak vysvětlila třeba úplnému laikovi, jak NLP může zlepšit, změnit komunikaci nebo vyřešit, nebo pomoci si předcházet i konfliktům? NLP na to má skvělé cesty, kdy máte možnost, dokonce je na to celá jedna technika nebo způsob práce, kdy máte třeba i možnost v podstatě si stoupnout do bodu toho druhého a vyzkoušet si i co on vnímá, cítí nebo možná v té situaci prožívá sám.

A současně se na to podívat i z nadhledu. A to je z odstupu, kdybyste se dívali třeba z měsíce. To se mi moc líbí a to je i skvělá technika, skvělý způsob, který i já využívám na těch terapiích, kdy ti klienti můžou si tímto způsobem uvědomit možná něco, co sami neviděli nebo nevidí. Může to způsobit přesně i na tom jednom sezení takové to aha: „Jo, tak tohle jsem si neuvědomil, že ten druhý to takhle má.“ Možná i když jste schopni se potom podívat z odstupu, nebo ten klient je schopný, tak uvidí něco, co v těch emocích si nepřipouštěl, nebo bylo to mimo jeho možnost porozumění.

Nejčastější chyby v hádce: Hodnocení a generalizace

No a potom je to ještě celý ten způsob komunikace, protože NLP i učí vhodné způsoby komunikace, jak používat věty, jak klást věty, jak formulovat otázky s respektem. Takže takové ty základní principy NLP už velmi umožňují vidět toho partnera jinak. Už jenom když jsme si řekli, že vycházíte z toho, že dělá to nejlíp, co může, že ta mapa, že to je ten jeho svět a že on vidí ty věci jinak, než je vidíte vy. Už jenom když tady tyto dva principy použijete, tak se budete dívat jinak na celý ten vztah.

To mi připomíná ten známý princip: „Pokud budu dělat to stejné, tak budu mít ty stejné výsledky. Pokud chci něco jinak, tak něco musím jednoduše změnit.“ A třeba ten pohled na toho partnera může být jedna z těch možných cest. Napadá tě nějaká věta nebo trik, tip, jak okamžitě uklidnit hádku? To je těžká otázka. Možná jestli takovou znáš, tak mi ji řekni.

Neřekla bych, že vždycky může fungovat nějaká jedna věta, že se to fakt liší podle vztahu, podle toho, co řešíte, podle naladění. Někdy ve skutečnosti je nejlepší, pokud jste v emocích, jít od toho a říct si: „Hele, tak teďka to fakt stop a budeme se o tom bavit, až budeme oba dva v klidu.“ Někdy ale může třeba pomoct, když řeknete: „Tak pojď, pojď si o tom popovídat, jak ty to máš nebo co potřebuješ.“

Když se tak ty páry hádají v danou chvíli, je tam ten konflikt. Jaká je ta asi nejčastější chyba, kterou ti lidé dělají? Je to to, že nedokážou z těch emocí jít pryč nebo včas to zastavit, nebo co to je? Určitě, já tam vidím to, že hodnotí toho druhého, takové ty generalizace. „Nikdy mi nepomůžeš, jsi hrozný, nebo jsi hrozná matka, nebo já nevím, ty nikdy neumyješ to nádobí, nebo nikdy neuklidíš ten hrneček.“ Takové ty útoky.

To si potom ten druhý odnese jako nějaký šrám na dušičce a často si to nese v sobě, a je to zbytečné. Ono se říká i v psychologii, že někdy je zdravé se pohádat, ale já bych k tomu doplnila, že je důležité jakým způsobem. Když do toho vnesete tady tyhlety zranění a zraňující věty, tak bude těžké pro toho druhého se často z toho třeba nějak oklepat. Může si je zbytečně nést a zbytečně se v tom může utápět a nebude moct jít třeba přes to, nebo vám to bude komplikovat další komunikaci o tom celém.

Terapie: Jednotlivec nebo pár?

U těch vztahových terapií. Co je podle tebe výhodnější? Zaměřit se opravdu na toho člověka, který s tím chce něco udělat, který za tebou přichází, nebo pozvat si i toho druhého, protože v tom vztahu jsou vždycky ti dva? Tady já vždycky vycházím od toho klienta, spíš z té zakázky. Když ke mně přijde klient, který chce pracovat na tom vztahu sám za sebe, tak to takhle akceptuju.

Když přijde už s tím, že by chtěli přijít oba dva společně a chtějí na tom pracovat společně, tak to taky respektuju. Takže tady vždycky vycházím z toho pole klienta a neovlivňuju to nikdy.

Širší dopady NLP na život

Kromě vztahů, kde ještě tak vidíš ty největší dopady NLP třeba na náš celý život? Mně to přijde skvělé v takových jako vizích životních posláních. Už jsme se bavili o návycích, vůbec způsobech nějakých zaběhlých zvyklostí, nebo mluvili jsme o tom, co nás v životě limituje, že jo, něco do něčeho se třeba pustit. Takže změna těch vnitřních stavů, posílení se v určitých situacích, posílení těch vnitřních zdrojů, čili to, abychom se cítili jistější v určité situaci, stabilnější.

Rada pro ty, kdo se točí na místě

Co bys tak poradila v návaznosti na to lidem, kteří mají pochybnosti o sobě, jak toho dosáhnout, jak to změnit v sobě, jak to udělat? Za mě je ten krok otevřít se tomu, otevřít se tomu, že už se rodíte s tím potenciálem a s tím, že jste dobří a že to v sobě máte. Takže už na začátku té cesty, že to každý v sobě má. Takže to bych asi řekla, že už to v sobě máte a že jste jedineční takoví, jací jste a jenom se tomu otevřete. Takže otevřít se tomu.

Co bys tak poradila člověku, který se dlouhou dobu v životě točí fakt na místě? Má pocit, že se někde zaseknul před 10, 15, 30 lety a je to pořád stejné? Tam bych asi řekla, že ať využije pomoc, ať vyhledá, ať už terapeuta nebo kouče, někoho, kdo mu pomůže posvítit, ukázat na to světlo na to místo, kde se možná on sám cyklí, možná to nevidí, možná nemá tu zpětnou vazbu a sám to nedokáže rozklíčovat. Takže určitě vyhledat tu pomoc. Dneska ty cesty jsou, takže není to žádné selhání, naopak je to jenom plus, je to možnost, jak můžete jít dál.

Vzkaz kolegům psychologům a terapeutům

Je něco, co bys chtěla vzkázat třeba kolegům z tvého oboru, psychologům, psychoterapeutům, terapeutům, něco, co bys mohla odevzdat jako takové poselství nebo zprávu určenou jim? No, asi po té vlastní zkušenosti bych řekla: „Pojďte vyzkoušet to NLP.“ Je to určitě něco, co vás obohatí. Myslím si, že ono to zní teďka může to znít všelijak, ale mě to teda hodně obohatilo, a kdybych o té cestě věděla už dřív, tak bych možná i vyzkoušela už dřív.

Moniky cesta k NLP: Od PCA k integraci

Kde byl ten okamžik, kdy ti došlo: „Potřebuju nějaké další nástroje? To není úplně to, co možná pomáhá těm klientům.“ Možná ses tam s něčím setkala, nebo kdy byla ta chvíle? Dělala jsem nebo absolvovala jsem PCA psychoterapeutický výcvik, což je přístup zaměřený na klienta. Tam jsou takové tři podmínky, nebo říká se tomu takové tři základní esem, a to je empatie, akceptace a kongruence.

Zakladatel Carl Rogers, významný světový psycholog a psychoterapeut, už teda zemřel. On hlásal, nebo jeho ústřední myšlenka byla, že tyto podmínky, když je terapeut poskytne, tak stačí k tomu, aby se klient zlepšil, že ta cesta, když mu ty podmínky umožníme, tak on sám dokáže najít tu cestu k těm zdrojům. Po škole jsem nastoupila jako psycholožka do základní školy, čili jako školní psycholog. Tam to byl takový první náraz.

Tam jsem pracovala s dětmi převážně a dostal se ke mně chlapec, asi sedmák, a on nemluvil. Doporučila mi ho jeho třídní učitelka, že si všímá, že má obtíže ve třídě, že nechce komunikovat. Základ přístupu je, že přijde klient a dáme mu ten čas, necháme ho vyjít s jeho tématem. Tím, že on vůbec nemluvil, naše sezení ze začátku vypadaly tak, že on mlčel, já jsem mlčela, protože takhle jsme se to učili, že vlastně čekáme, s čím ten klient přijde. Tam jsem si říkala: „No tak takhle asi to nepůjde.“ To byl takový první silný impuls, kde jsem si říkala: „No to musí jít nějak jinak, takhle mu nepomůžu.“

Postupně jsem začala mít takových zkušeností víc a víc. S postupným rozvojem jsem i zjišťovala, že i to PCA pro děti víc nabízí. Pracuje hodně s prostorem, to znamená, že jsou tam hračky, nějaké aktivity pro děti, a že je uvedeme do toho prostředí a oni si potom můžou něco vybrat a tak, a že se s tím dá dál zacházet. Terapeut je tam taky takový průvodce. Takže taky se s touto cestou dá samozřejmě jít, což jsem se učila i dál.

Nicméně já jsem potom začala hledat úplný opak toho PCA, což je direktivnější cesta. Potom jsem pokračovala s takovým přístupem zaměřeným na řešení, který se víc blíží koučovacímu stylu, kde hledáme určitá řešení, plánujeme kroky. Dokonce je tam takový aspekt jako kouzelný pomocník, s čím podobným principem taky dělá NLP u některých technik, jako je třeba svatyně a podobně. Takže jsem se vydala potom úplně opačnou cestou.

Tím, jak jsem o tom dál a dál přemýšlela, tak mě to až dovedlo, že jsem se přihlásila na ještě doktorát na sociální psychologii, kde jsem se věnovala tématu integrace v psychoterapii a vlastně jak integrovat různé cesty tak, aby to bylo co nejefektivněji přizpůsobené tomu klientovi. A to je cesta, na které bych řekla, že jsem doteď, že vnímám každého klienta jako jedinečného a že každý klient potřebuje něco jiného. Nedá se říct, že tomuto klientovi pomůže vždycky tohle a za každých okolností tohle, tak to tak nefunguje. Doteď hledám ty možnosti, další možnosti, jak s tím zacházet líp, efektivněji, a každý klient je pro mě tou zpětnou vazbou, kdy se zamýšlím: „Můžeme udělat něco jinak? Můžeme to zkusit jinak? Co by mu pomohlo líp?“

Koučování vs. psychoterapie: Minulost a cíle

Před chvilkou jsi zmínila koučing. Jak koučing třeba může souviset s tou psychologií nebo s tím NLP nebo s těmi vůbec terapeutickými, psychoterapeutickými směry? Je tam nějaké propojení, nebo jak ho využíváš? Mně to nepřijde zas až tak odlišné, jak se o tom někdy mluví, ale to je asi můj úhel pohledu. Já ten koučing je skvělý, když máme klienta nebo když přede mnou sedí klient, který už je schopen pracovat s těmi zdroji.

Je to taková cesta z bodu A do bodu B, že ho vedu někam. Kdežto tu psychoterapii si já víc představuju, a myslím si, že i diváci si můžou nebo posluchači představit tak, že tam se více zabýváme tím vnitřním obsahem a možná tím, co nás limituje, že nemůžeme do toho bodu dojít. Více se to zabývá, nebo více se ta terapie zaměřuje i na tu minulost, co se stalo v té minulosti, že nás to limituje. Více je to o práci s těmi psychickými obtížemi jako takovými. Mám i klienty s úzkostmi nebo přijdou se stavem nějaké paniky nebo takové lehčí stavy depresivní. Více se musíme i zabývat tou minulostí, co se stalo v té minulosti, abychom se potom třeba mohli posunout někam dál.

S tím rozhodně taky souhlasím, protože myslet si, že jenom když půjdu jenom k těm cílům, že na minulosti nezáleží, což jsem slyšel od několika lidí, tak ta minulost nás vytvořila, vytvořilo to, kým jsme dneska v tuhle chvíli. A pokud tam jsou nějaké záležitosti, které nejsou uzavřené, vyřešené v nás, tak nás můžou ovlivňovat i k tomu, abychom k té budoucnosti, lepší budoucnosti mohli jít.

Mýtus o správném čase: „Správný čas je teď“

Kdybys tak, Moniko, měla rozbít třeba nějaký jeden mýtus o tom, co je ta správná změna a kde je ten správný čas. No, správný čas je teď. „Vždycky je správný čas teď.“ A nikdy nečekejte na to, že až bude ten nejlepší čas, protože nebude nikdy nejlepší. Ten správný čas je teď.

Říká se, že ten nejlepší čas na zasazení stromu byl před 20 lety a ten druhý nejlepší je dneska. Takže určitě chtít hlavně s tím něco udělat. Takže pokud i vám třeba diváci něco nevyhovuje, nesedí ve vašem životě, nechte si někdy pomoct. Vyhledejte tu pomoc. Otevřete se tomu něčemu novému, aby to mohlo přijít. Pracujte na tom. Chtějte to mít jinak, protože říkat si: „S tím se nějak spokojím, nebo tak já s tím nějak dožiju, nebo vydržím.“

Na to jsem narazil hodněkrát, Moniko, na těch sezeních nebo z té řadové veřejnosti různě u komentářů: „Jo, já už jsem stará, nebo je mi 50 a ten člověk si řekne: Už jsem stará, už to nějak doklepu.“ To je tak limitující nastavení, že možná je opravdu ten nejvyšší čas to rozbít a něco s tím udělat, protože každý den z nás máme obrovský potenciál dožít se velmi vysokého věku. V podstatě 90, 100, 130 let je něco, co naše tělo a mozek dokáže.

Ale to možná proč hodně lidí potom předčasně odchází nebo umírají, že přestanou mít smysl tady být na té planetě. Ten smysl proč žít. A v tu chvíli na to reaguje ta naše fyzická schránka, to tělo, a poslechne ten příkaz: „Už je nejvyšší čas.“ A potom zbytečně předčasně umírají, nebo to jejich tělo vypadá podle toho a už si ten život ani neužívají. Mě vždycky, když přistane na mysli několik lidí, kteří měli 110, 115 let a dodnes běhají půlmaratony nebo dokonce někdy i maratony, tak je to obrovská inspirace.

Já si říkám: „Ty jo, jak musejí mít nastavenou tu svoji hlavu?“ A to chci mít taky a dává mi to ten další náboj a impuls, že je stále na čem pracovat, abych vždycky viděl to lepší, abych na druhého člověka mohl nahlížet možná lépe, než on sám sebe vidí, abych věřil v to lepší, co přijde a co může přijít. A díky tomu mám ten drive a tu energii se postupně třeba k tomu i dostat a ten hlavní život si i užít.

Závěrečné poselství Moniky

Kdybys tak měla už zmínit jenom pár posledních myšlenek. Jaká věta tě napadá, kterou by si rozhodně dnešní divák měl odnést zpátky s sebou z toho dnešního rozhovoru? No, já mám takové poselství nebo ponaučení, kterým se řídím já, a to je: „Změnit to, co změnit můžu a přijmout to, co změnit nemůžu a učit se jedno od druhého rozlišit.“ Určitě ty možná to budeš vědět, kdo to citoval, ale je to něco, čím já se tak řídím dlouhodobě, že učit se zacházet s tím, co my sami můžeme, co můžeme měnit, a naopak to, co nemůžeme ovlivnit, tak jenom přijmout a nechat to být. A vlastně tady tyto dvě věci učit se. Je to to, co s čím můžu něco udělat, tak potom to udělej, a pokud nemůžu, nech to být.

Vzkaz 20leté Monice: Uvolni se a bav se

Co bys chtěla vzkázat nebo mohla říct Monice, když jí bylo 20? No, já bych jí asi řekla, že aby ona byla, ona byla už tehdy taková odvážná, šla dál, ale já bych jí chtěla říct možná, aby se v tom tak víc uvolnila, aby se tak víc bavila tím, aby možná nebyla tolik vážná, nebrala to tak všechno fakt vážně. Takže spíš taková: „Tak uvolni se a hraj si a bav se, bav se tím životem a neber se tak vážně.“

Největší inspirace: Respekt k sobě a druhým

Jaká věta tě možná nejvíc inspirovala v celém tvém životě? Jestli máš nějaký velmi oblíbený citát nebo myšlenku nebo ideu nebo princip, který považuješ za nejvíc inspirativní a obohacující, minimálně aspoň pro tebe? No, my jsme to trochu naťukli, to, co je v mých základech, a v těch základech určitě stojí ten přístup zaměřený na druhé a na toho klienta. Je skvělá knížka od Karla Rogerse „Způsob bytí“. Že to, jak žijete, ten váš způsob bytí, tak vložit do všeho, co děláte, ten respekt.

A toto já mám v základu, respekt k sobě a respekt k druhým. Možná to není ani citát, ale je to takové poselství z té knihy to žít v tom životě. Takže to je něco, co je mi velmi blízké a co já vkládám úplně do všeho, co dělám. To bylo hluboké.

Pravda o subjektivních světech

Je něco, co tě na NLP štve, protože je to tak pravdivé? No, štve je takové silné slovo. Mě ve skutečnosti nic neštve na NLP. To bych chtěla uvést na pravou míru, jak to je. Ale asi co nejvíc, no, tak já si myslím, že taky jsme už o tom mluvili, že je to o těch o těch pravdách. Já jsem o tom světě každého z nás.

Pamatuju si, že jsem jednou napsala do nějaké slohovky ještě na gymnáziu, že každý má ty svoje pravdy. A tehdy mi to paní učitelka tehdy potrhla, co to znamená. Ale já už jsem to tehdy tak cítila, že každý má ten vnitřní svět a ten je jiný než ten vnitřní svět toho, kdo stojí vedle vás. Takže toto si myslím, že je ta věc, která je velmi pravdivá, velmi, a často si ostatní neuvědomují. Takže ne, neštve mě to, ale myslím si, že toto je něco, co fakt platí. A když jenom s tímto si to uvědomíte, že vnitřní svět váš a toho druhého je jiný a nemusí všechno, co vy vnímáte, být tak, jak to vnímá ten druhý, tak je to velká věc.

Je to tak. Řada lidí si myslí, že ten druhý jednoduše bude fungovat tak, jak fungujeme my. Ale to je tak obrovský mýtus, že v momentě, kdy člověk doopravdy pochopí, jak moc se lidé liší, jak jinak funguje jejich mozek, jinak jejich mysl, jakou jinou historii mají za sebou, čím jiným si prošli, tak zjistí, že ty rozdíly jsou tak obrovské, že každý je natolik unikátní bytostí.

A to, jak my předpokládáme různé domněnky, které když řeknu, tak ten člověk myslí to stejné, ale možná to je ten důvod, proč mezi lidmi dochází k hádkám nebo k tomu nepochopení, k té zbytečné a zbytečné zkreslené komunikaci, protože každý žijeme v tom svém subjektivním světě, v té své bublině, ve které se vyskytujeme, a je pro nás v podstatě náročné pochopit plně ten svět toho druhého. Proto si myslím, že by každý člověk si měl zasloužit i více respektu, více možná i přijetí a pochopení, jak na tom jsou. A to je zcela v pořádku. Neodsuzovat, nehodnotit, nekritizovat, ale jenom vnímat, že každý člověk má co nabídnout do tohoto světa a to, že neplní naše očekávání, je jenom o nás a ne o nich samotných.

Co Monika miluje na psychologii a pomoci lidem

Tak to je, co bych k tomu asi dodal, co mě napadlo a už snad poslední myšlenka v závěru. Co je to, co ty osobně nejvíc miluješ na psychologii, na tom pomáhat těm lidem a měnit tenhle svět? Nejvíc to, že když potom vidím ty úsměvy nebo tu spokojenost, to, že opravdu ten druhý si z toho něco vzal a pomohlo mu to posunout se v životě. Možná bych to zakončila tím, že já věřím to, že „chtěj a vše se vyplní.“ A toto bych přála i ostatním, aby to tak měli a jak jsem zmiňovala, aby se tomu možná i jenom otevřeli.

Závěr a poděkování

Moniko, já ti moc děkuju za dnešní rozhovor. Bylo to nesmírně inspirativní a všechno, co jsi sdílela, a to nejen jako psycholožka, psychoterapeutka, koučka, ale jako člověk, který najednou už má ty nástroje NLP pro to dělat tu hlubší změnu v lidech a v životech. Moc ti za dnešní rozhovor děkuju. Bylo to inspirativní, obohacující a těším se třeba i někdy na viděnou.

Já děkuju moc za pozvání a taky jsem si to moc užila. Líbil se vám tento rozhovor? Sdílejte ho, dejte mu like, pošlete ho dál a taky nám napište otázky na dnešního hosta na Moniku a další nápady na další epizody. Přátelé, budeme moc rádi, když se budeme moci podívat na to, co vás nejvíce pálí a také zajímá. A aby vám nic neuniklo, odebírejte tento kanál. Na viděnou příště u dalšího vysílání. Těším se.