Plný kalendář, prázdné baterky: Sabina Kukačková nejen o tlaku na ženy na vysokých pozicích

Zpomalení pro vyšší výkon: Klíč k udržitelné kariéře

Radkova otázka: Co by měla slyšet manažerka jako první? Sabina: Zpomal. Pro vyšší výkon je nejprve potřeba zpomalit. Na začátku kariéry se snažíme být rychlí a plnit úkoly, ale s přibývajícími zkušenostmi už výkon není hlavní výhodou. Nemůžeme ho donekonečna udržet na maximální úrovni.

Pokud chceme mít vyšší výkon a udržet ho, musíme začít pracovat úplně jinak. Sabina sama k tomuto poznání došla po více než 25 letech v korporátech, kde vedla lidi a působila jako manažerka. Uvědomila si, že se necítí komfortně a začala se vracet k dřívějším metodám a zároveň se vzdělávat v nových technikách, což ji přivedlo ke koučování.

Cesta k uvědomění: Od korporátu k seberozvoji a koučování

Zájem o koučování nevznikl s konkrétním pojmenováním „chtěla bych být koučka“, ale spíše z otázek: Proč jsou někteří lidé v pohodě a úspěšní, zatímco jiní ne? Proč jsou někteří ve stresu a jiní ne? Jak to, že se na některé „lepí smůla“ a jiní se z ní dostanou?

Sabina pevně věří, že úspěch a štěstí se nevylučují, ale naopak mohou existovat v souladu. Její vlastní fráze „plný kalendář, ale prázdné baterky“ popisuje stav, který zažila několikrát, ať už v období s malou dcerou nebo při propadání do pracovního kolotoče. Je přirozené, že nám občas dojdou baterky, klíčové je najít cestu ven.

Ženská energie a výzvy manažerské role

U žen funguje energie trošičku jinak. Potřebují ji na práci, na udržení se v ní, a pak na rodinu a dítě. Tento balík je někdy hodně náročný. Pokles energie by měl být informací: „Něco je špatně, zastav se.“ Je potřeba zjistit, co se děje, a hledat cestu ven, jinak nás to může semlít.

Sabina vzpomíná na objektivně náročné období, kdy večer přišla domů, dcera už spala, a ráno ve 4 vstávala na služební cestu s migrénou, kterou tlumila prášky. Cílem je naučit se s tím pracovat tak, aby to nebylo náročné každý den, umět to kompenzovat a pracovat s energií vědoměji. To znamená stanovit si priority, vědět, co chci a co potřebuji, a umět říct „ne“.

Vstup do korporátu: Náhoda, seberozvoj a první manažerské zkušenosti

K manažerské roli ji před téměř 30 lety přivedla náhoda. Vždy ji bavila práce s lidmi a seberozvoj. Už na vysoké škole pracovala s nastavením mysli, koncentrací, energií a efektivním učením. Chtěla to uplatnit v praxi, a příležitost se naskytla v kritické situaci ve firmě, kde nikdo nechtěl reorganizovat.

Jako mladá a bez závazků řekla „ano“ a dostala volnou ruku k rozhodování. Tím v podstatě žila, nakupovala knihy a studovala vše potřebné pro praxi. Byla to práce a po práci další studium, ale velmi ji to bavilo. Nejnáročnější bylo skloubit rodinu a práci.

Jediná žena v zasedačce: Důvěra, odbornost a předsudky

Jako jediná žena v zasedačce se Sabina naučila nebýt nervózní a soustředit se na práci. Věděla, že důvěru musí získat hned, jinak už nikdy. V mužském světě se málokdy dává druhá šance. Musela dokázat, že tam patří.

Bylo důležité mít odborné znalosti a projev na takové úrovni, aby ji přijali jako odborníka, ne jako ženu, co může uvařit kávu. Ráda pracovala v mužských kolektivech. Vzpomíná na vtipnou situaci, kdy ji na začátku kariéry, jako mladou vedoucí celé výroby, návštěva požádala, aby jim uvařila kávu, protože ji považovali za asistentku. S úsměvem je odkázala na asistentku a pozvala je do zasedačky.

Hodnota korporátních zkušeností a hledání řešení

Sabinu vždy bavilo hledat řešení a způsoby realizace – ať už šlo o úspory, přesun výroby, hledání dodavatelů nebo obhajobu kalkulací. To je přesně podstata koučování: hledání možností a cest k dosažení cíle. Nejzábavnější na tom vždycky byla samotná cesta, ne jen cíl.

Z pohledu dneška jí korporáty daly obrovskou truhlici zkušeností a znalostí, které nyní využívá při práci s klienty. Naučila se i ze zkušeností druhých. Korporáty pro ni byly skvělou školou, i když uznává, že tlak je rok od roku vyšší. Dnes už ale existují firmy, které chápou, že nelze jen tlačit, a začínají měnit kulturu k respektující komunikaci.

Co chybí korporátům: Koučovací přístup a respektující komunikace

Korporátům nejvíce chybí koučovací přístup a respektující způsob komunikace, který přivádí lidi k jejich vlastní zodpovědnosti. Manažeři přece chtějí, aby jejich tým přijal zodpovědnost a pracoval kvalitně. Koučování je výborný nástroj, jak komunikovat, nekontrolovat, nekritizovat a netlačit.

Naopak, je důležité dát bezpečný prostor lidem v týmu a získat informace, co potřebují k dobré práci. Respektující přístup snižuje tlak a stres. Starý přístup „cukr a bič“ už dnes nefunguje, a mladší generace ho netoleruje. Mají jiné požadavky a diktují si podmínky, s prioritou soukromí.

Osobní příběh vyhoření: Zapomenuté hranice a následky

Sabina se příliš ponořila do práce a zapomněla na balanc. Práce ji bavila, měla na ni energii, ale ta nevydrží navždy. Když energie začala ubývat, okolnosti stále předpokládaly vysoký výkon. Nadřízený vyžadoval stejný výkon, ale už to nešlo. Bylo to po covidu, zajímavá práce, ale „trošku to přepískla“.

Příliš se ponořila do práce a přestala si hlídat hranice. Riziko nastává, když nás práce baví. Vyhořet lze i z práce, která nás baví, nebo která přestává dávat smysl, či když už není prostor pro kariérní posun. Když začala hranice nastavovat, už bylo pozdě. Následkem bylo obrovské množství úkolů, mizící uspokojení z práce a problémy se spánkem.

Včela jako budíček: Anafylaktický šok a nucené zastavení

Uvědomila si, že už nemůže tlačit vlak, sebereflexivně, ještě před zlomem. Bylo ale těžké věci změnit. Zlom nastal na dovolené, na kterou se těšila, ale první dva dny měla v hlavě pořád práci. „Ne, to nejde. Jsem udělala chybu.“ Bylo to pro ni poučení, jak člověk spadne do pasti, i když zná postupy, jak se tomu vyhnout.

Nakonec ji z toho dostala včela. Na dovolené ji štípla včela a dostala anafylaktický šok, který ji vyřadil na několik měsíců. „Někdy se říká, že tě musí něco popíchnout, tak mě píchlo.“ Tělo řeklo „ne“. To je časté i u klientů: pokud se sami nerozhodneme něco změnit, rozhodne to za nás něco jiného.

Po návratu do práce zjistila, že už nemůže pracovat jako předtím. Tělo potřebovalo odpočinek, ale nároky byly stejné. Energie ubývala ještě rychleji. Začala znovu používat všechny známé principy, sebereflexi, analyzovat a aplikovat. Pozorovala, v čem žije a jakou roli v tom hraje.

Koučování jako ucelený systém a nástroj pro život

Ke koučování ji přivedl ucelený systém, který dává nástroj k tomu, co člověk dělá intuitivně, ale začne to dělat vědomě a systematicky. To přináší daleko větší přínos a výsledky. Dá se to použít úplně všude: v soukromí, v práci, v byznysu.

Byla to potřeba se posunout dál, dát tomu formu, něco uchopitelného. Předtím to byly různé zdroje a kurzy, ale koučování je ucelený systém, který se dá snadno aplikovat na cokoliv.

Odchod z korporátu: Vize, manifestace a dva životy

Rozhodnutí odejít z korporátu udělala dávno předtím, než skutečně odešla. Žila takové dva životy: jeden v korporátu, který ji bavil, a druhý, který ji naplňoval. V tom druhém se víc vzdělávala a rozvíjela. Jednoho dne přišlo rozhodnutí a začala nakupovat věci do neexistující kanceláře.

Manžel se ptal, kam to dá, když má jen pronájem, ale Sabina už věděla: „Já budu mít svoji kancelář. A kde? No, nějaká se objeví a už ji vidím.“ To je o záměru a myšlence. Když se člověk rozhodne, cesta se začne utvářet – potkávání lidí, další vzdělávání, aplikace v práci, první klienti. Viděla, jak to funguje a jak moc se dá v životě změnit, aniž bychom museli trpět měsíce a roky.

Fascinace koučováním: Zázrak objevování lidského potenciálu

Na koučování ji nejvíc baví a fascinuje, že nic není konstantní, vše se vyvíjí a každá věc má řešení. I když se říká, že ne každá, tak skoro každá. A pokud ne, tak jsme na to jen ještě nepřišli. To, co žijeme, je neustálý zázrak objevování.

Vidí to na klientech, je sama překvapená, co je možné. Klient se v jednu chvíli cítí, že už nemůže dál, dá impulzivně výpověď kvůli bossingu, a za pár měsíců pracuje v pohodě s týmem i managementem, soukromý život je OK. Zapomínají, jak to bylo, a vidí jen to hezké. To znamená, že člověk už se k tomu nevrátí, má jinou identitu.

Příběhy manažerek: Autopilot, vyčerpání a volání těla

Manažerky, které přicházejí, jsou úžasné, pracovité, šikovné a mají zájem o firmu. Jejich příběh je často o tom, že už nemůžou, neví, jak komunikovat, mají pocit, že nejsou slyšet, tlak je příliš vysoký. Spí 4 hodiny denně, pracují 10-14 hodin, o víkendu přemýšlí o práci.

V extrémnějších případech jsou často nemocné. Tělo říká „ne“ – nejprve pomaličku, pak důrazněji: častější chřipky, záhadné nemoci, intolerance, záněty. „Tělo si najde způsob, jak nás zastaví.“ Komunikuje, ale my ho přehlížíme, dokud není pozdě.

Popírání problémů a strach ze zastavení

Nejlepší je začít řešit problémy, když si uvědomíme, že o práci přemýšlíme i po práci a cítíme únavu, kterou nedospíme. Nejtěžší je přiznat si: „Takhle to už nejde. Potřebuju něco změnit.“ To přiznání je alfa a omega. Pokud se ženy včas nezastaví, přijdou somatické problémy nebo nemoci.

Některé dají výpověď a odpočinou si, ale bez práce na sobě se mohou vrátit do stejného kolotoče, nebo jdou na nižší pozice. Nejčastěji manažerky přicházejí s pocitem, že jedou na autopilota, nestíhají a jsou pod obrovským tlakem. Někdy neumí říct „ne“, nebo se objeví toxické prostředí, které přispívá k vyhoření.

Sabina chápe, proč klienti neřešili problémy dřív, ale někdy ji zaráží, proč to nechtějí řešit teď, když jsou „za 5 minut 12“. Je to často popírání pocitů, ztráta kontaktu s emocemi a tělem, a mantra: „To bude dobrý, ještě chvilku to vydržím.“ Někdy je to strach, že když se zastaví, všechno se rozsype.

Momenty proměny: Rozkvět klientek v koučovně

Nejkrásnější momenty v koučovně jsou, když klientka najednou „rozvete“. Zastaví se, dívá se do prázdna a pak se v ní něco změní, přeskládá, sedne si. Sabina pozoruje změnu a říká si: „Jo, už to začlo, je to dobrý, je to dobrý, je to fajn.“ To jsou ty proměny, které na práci miluje.

Klientky řeší dlouhodobé problémy s rodinou, a na dalším sezení už je to „dobrý“. Nebo chtějí nový projekt, a po práci na sebevědomí najednou přijdou s nadšením: „Mám nový projekt, úplně super!“ Září, protože práce dostala nový drive. Změnou chování lze docílit svých přání, ne přesvědčováním druhých, ale tím, že se začnu chovat, jako když mám hodnotu.

Zázrak se stane, když se změní výraz, uvolní svaly, člověk začne jinak vyzařovat, „jakoby omládne, prostě začne zářit.“ Zmizí napětí a stres. Slovní potvrzení změn přijde později, ale uvědomění a plná změna se odehraje už na sezení.

Cesta k profesionálnímu koučování: Výcviky a krok do neznáma

Při učení koučování Sabinu nejvíc překvapily neurovědy. Uvědomila si, že nemusí na všechno přijít sama, že už to vymysleli jiní, kteří tomu věnovali celý život. Jde o to se to poctivě naučit a správně dělat. Je důležité najít si kvalitní školu, protože „není kouč jako kouč“.

Nejnáročnější na celé cestě byl finální krok. I přes dlouhou přípravu je to vždy krok do neznáma, ať už jde o změnu zaměstnání, první rande nebo ukončení vztahu. K tomu to prostě patří. Jakmile ho ale udělala, ulevilo se jí. Je to přesun z jistoty do nejistoty, z komfortu do diskomfortu. „Bez akce není reakce.“ Když se něco nepovede, zvednu se a pokračuji dál, protože vše je jen zkušenost a zpětná vazba.

Náročnost práce kouče: Fokus, pozornost a hloubka

Pro Sabinu je nejnáročnější mít hodně klientů. Drží si menší počet, aby mohla poskytnout maximální službu, která vyžaduje velkou pozornost a přípravu. Nelze mít 100% fokus 8-10 hodin denně. Maximálně zvládne čtyři sezení za den, ale ne pět dní v týdnu.

Plné soustředění na maximum znamená vnímat vše: mikroprojevy, kam se klient dívá, intonaci. Díky tomu si dokáže vybavit, co klient řekl minule, předminule, a dávat si to do souvislostí. Vidí vzorce a jak vše do sebe zapadá. Bez této paměti a hloubky by práce nebyla tak efektivní. Je to mentálně a duševně náročná profese.

Jak manažerka pozná, že potřebuje koučink: Autopilot, tlak a stagnace

Manažerky poznají, že potřebují koučink, když je osloví to, co je trápí a řeší: jdou na autopilota, práce jim nedává smysl, jsou pod obrovským tlakem a stagnují, nevidí cestu dopředu. Vědět, kam směřujeme a jaký to má smysl, je velmi důležité. Bohužel, dnes je mnoho lidí rukojmím své hypotéky.

Sabina slyšela o manažerovi, který se zajímal, kdo má hypotéku, protože „kdo má velkou hypotéku, se víc snaží“.

Work-life balance vs. Soulad: Hledání smyslu a energie

Sabina říká, že work-life balance neexistuje. Existuje ale soulad mezi prací a soukromým životem, jehož pojítkem je smysl života. Mělo by to být v souladu. Osm hodin spíme, osm hodin pracujeme, hodinu až dvě strávíme na cestě – to už rovnováhu ničí.

Work-life balance by měl znamenat, že to, co dělám v práci i doma, mi dává smysl a energii. S manažerkami definují činnosti, které jim energii dávají a které berou. První krok je umět si to nadefinovat. Pak řeší, proč jim něco energii bere, co je za tím, a zda to lze otočit, nebo co s tím reálně dělat. Problém se zúží, někdy už po prvním sezení z 80 % na 20 % jen změnou pohledu.

Koučování: Intuice, metodika a bezpečný prostor

Intuice je pro Sabinu výsledek dovedností, znalostí, zkušeností a pozorování. Proces probíhá rychle, dokáže uvolnit hlavu a dát prostor procesům, aby se nefiltrovaly vzorci. Intuice je fajn, ale bez dovedností, znalostí a praxe je to jen osobní pocit. Bez systému práce nelze očekávat opakovatelné výsledky.

V koučovně se snaží klienta co nejvíc uvolnit, vytvořit bezpečný prostor, kde přestane filtrovat a má důvěru říct cokoliv. Není hodnocen, souzen ani škatulkován. Do sezení vnáší i humor, protože „humor to je prostě lék“. Zpochybňuje přesvědčení, aby se klient podíval na věci jinak. Používá techniky z NLP a jiné, aby se dostala hlouběji, k podvědomí. Klientky to milují a cítí výsledky.

Racionální koučování nestačí, když je „rozum v koncích“. Je potřeba se podívat hlouběji. Snaží se, aby si klientka našla svůj vlastní způsob komunikace, který je autentický. Nejprve se řeší to, co pálí nejvíc – tlak, energie, fungování týmu. Až se „poklidí“, pracuje se na smyslu života a identitě.

Archetypy přetížených manažerek a jejich potřeby

Tři archetypy přetížených manažerek:
Kontrolor: Snaží se kontrolovat vše, což vyčerpává. Sabina s nimi pracuje na zjištění důvodu této potřeby, protože to není přirozený stav.
„Nejsem dost dobrá“: Časté přesvědčení, které pramení ze zkreslené představy o maximálním výkonu. Rozdíl mezi realitou a představou vytváří tento vzorec.
* Bojovnice (nebo matka bojovnice, moudrá žena): Tyto archetypy se objevují v souvislosti s výkonem a přesvědčením o sobě.

Když klientky přijdou na sezení, chtějí změnu. Na konzultaci nebo analýzu zdarma jich chce změnu asi 40 %. Zbytek je zvědavost, nebo je to ještě nebolí, nenastal čas, nebo nemají spojení sami se sebou. Je to rozhodnutí jít do toho, a na to není každý zralý.

Generační vzorce a jejich vliv na současný život

Sabinu zaskočila situace, kdy řešily vzorce chování předávané z generace na generaci. To, co sloužilo a fungovalo předchozí generaci, už neslouží té současné, která žije v jiných podmínkách. Ale předávaná hodnota tam je a ovlivňuje život.

Podařilo se rozkrýt příběh až do začátku minulého století. Byla to neskutečná cesta časem s velmi pozitivním výsledkem.

Jak poznat kvalitního kouče a kdy firma už „nemiluje“

Kvalitní kouč by měl držet bezpečný prostor, dávat plnou pozornost a nevnucovat rozhodnutí ani řešení. Lidé to poznají. Pokud si Sabina vybírá kouče, rozhodující je, že musí posouvat a musí tam být výsledek.

Manažerka pozná, že ji firma už „nemiluje“, i když dává bonusy a ocenění, v momentě, kdy od firmy potřebuje nějakou podporu a nedostane ji. Když sedí naproti Sabině manažerka, která má vše – kariéru, plat, status, rodinu – ale uvnitř je velké prázdno, Sabina nejprve zjišťuje, jak se cítí, o čem přemýšlí, co ji přivedlo. Poznávat její svět.

Jedna věc, kterou by manažerky neměly nikdy říkat samy o sobě, je: „Nejsem dostatečně rychlá.“ Rychlost je jen jeden parametr. Zkušenosti a schopnost správně rozhodnout jsou důležitější.

Úspěch, sebehodnota a rada pochybujícím ženám

Úspěch pro Sabinu znamená uspokojení z práce, vidět výsledek, přínos a obohacení. Když manažerka poslouchá a říká si: „Ona mohla, ale já nemůžu,“ je to o pohledu, sebehodnotě a prostředí. Někdy skvělé ženy začnou o sobě pochybovat, když se změní firma nebo prostředí.

Takovým ženám by poradila: „Ať se zastaví, vzpomenou si, kdo jsou, jak se dostaly na to místo, kde jsou, co všechno dokázaly, co umí.“ Sabina se sama o sobě naučila, že vždycky umí najít cestu dál a neustále ji baví věci poznávat. Její cesta vedla přes získání maxima zkušeností a znalostí, aby mohla vést hluboké rozhovory.

Pokud si manažerka není jistá, zda jde o náročné období nebo to není její cesta, stačí přijít na konzultaci. Nejnáročnější na bytí ženou je zvládat všechny role, které moderní doba přináší. Mužům by vzkázala: „Trošku nás hýčkejte. Vrátí se vám to.“

Závěrečné poselství: Ženy, zpomalte a věřte si

Sabinin příběh ve třech větách: „A tak jsem došla až sem. Ale nebylo to někdy snadné. A tak je důležité vydržet. A věřit. A pracovat na sobě.“ Protože to nikde nekončí. Překážka není konečná, je to jen příležitost se něco naučit.

Závěrečné poselství: Ženy, jste skvělé. Věřte si, pracujte na sobě. Štěstí není náhoda, štěstí je strategie. A zpomalit. Zpomalit znamená zrychlit. Nebojte se toho.