Jak přestat sabotovat sám sebe: Zdeňka Klímová o vnitřní kritice i sebehodnotě

Představení Zdeňky Klímové: Byznys koučka a NLP master terapeutka

Vítejte u další epizody podcastu Myšlení kouče. Dnes je to hodně jiná epizoda, protože v modrém křesle přede mnou sedí Zdeňka Klímová, byznys koučka, NLP master terapeutka a žena, která pomohla už tisícovkám žen překonat vnitřní bariéry a objevit vlastní sebehodnotu. Zdeňka také pomáhá budovat podnikání založené na autenticitě a vnitřní síle.

Zdeňka vede řadu transformačních programů, miluje transformační coaching a je absolventkou našeho NLP Master výcviku, který výrazně ovlivnil její práci s klienty i vlastní životní cestu. Jsem rád, že jsi tady, Zdeňo.

Moment životního zlomu: Dotek dna a vnitřní hlas

Vzpomínám si na to, jako by to bylo teď. Byl to velice silný okamžik hlubokého životního propadu, kdy jsem se dotkla svého dna. Bylo to neskutečně náročné období, kdy jsem se z toho všeho, co se dělo kolem mě, ale hlavně ve mně, téměř sypala. Říkala jsem si, že tohle není normální, že já nejsem v pořádku.

Ten hlas v mojí hlavě, který mě neskutečně kritizoval za všechno, co se dělo v mém životě, byl tak silný. V tu chvíli, to bylo před více než 10 lety, jsem věřila, že já jsem ten hlas v té mojí hlavě. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem si říkala: „To není možný. Proč já? Proč mi tady tohle pořád něco říká v mojí hlavě? Já nemůžu být normální.“ Bylo mi z toho neskutečně fyzicky zle.

Bylo to opravdu náročné období a já jsem se tehdy rozhodla. Zpětně vím, že to bylo vyslání silného záměru, že poznám, co se děje v mé hlavě, pochopím, jak s tím pracovat a přestanu si to sama sobě dělat. Byla to chvíle hlubokého záměru a rozhodnutí. Jsem vděčná za to, že jsem si tímto náročným obdobím mohla projít, a jsem přesvědčená, že tehdy jsem započala svou cestu osobní transformace, když jsem se rozhodla pochopit, jak to s naší hlavou je.

Teror v hlavě: Vina, úzkosti a deprese

Ten vnitřní hlas byl vysloveně teror, až sebemrskačství. Házel na mě vinu, že je to všechno moje vina, že jsem špatná, neschopná a že si nic nezasloužím. Pořád se to odehrávalo dokola. Slyšela jsem i nadávky, které jsem si pořád opakovala, a utápěla jsem se v kolečku bezmoci.

Teď zpětně vím, že jsem byla úplně v vnitřní oběti. Prožívala jsem úzkosti a deprese, a to vše se odehrávalo v mé hlavě.

Impulz k transformaci: Mateřství a touha po svobodě

Co mě přivedlo k touze stát se koučkou a provázet ostatní proměnou? Narodila se mi dcera před 10 lety. Myslím si, že to je takový okamžik transformace pro mnoho rodičů a matek. Díky dceři jsem si začala uvědomovat, že bych si přála podnikat.

Začalo tam klíčit semínko záměru, že už bych se nevrátila zpátky do vědy. Chtěla jsem žít více svobodně, dopřát si možnost doprovázet dceru na kroužky a trávit s ní více času. K podnikání ale vedla ještě dlouhá cesta, protože jsem pořád nevěděla, co je to téma.

Dlouhá cesta k podnikání a koučování

Moje dcera má teď 10 let a já jsem si tehdy začala uvědomovat, že podnikání by mohla být ta cesta. Měla jsem spoustu limitujících přesvědčení o podnikání jako takovém, takže se mi ta cesta téměř pět let vůbec neotevírala. Vůbec jsem se neposunula, až na to, že jsem se po celou tu dobu intenzivně věnovala osobnímu rozvoji.

Navštěvovala jsem všechny možné semináře, dokonce jsme byli s manželem na Energy Mastery. Byla jsem konzumentkou všeho ohledně osobního rozvoje. Uvědomění, že skutečně chci být koučka, přišlo až o pět let později, když už jsme měli s manželem dva chlapečky a nejmladšímu byl rok.

Volání koučingu: Zahraniční summit a podpora manžela

Účastnila jsem se jednoho zahraničního koučovacího summitu a to mě neskutečně nadchlo. Najednou jsem cítila takové vnuknutí, spíš volání, a úplně se všechno ve mně zatetelilo. Cítila jsem nadšení, že tohle je to ono, že já tohle chci přesně dělat. Cítila jsem to v každé buňce mého těla.

V tom nadšení jsem běžela za manželem a řekla mu: „Já bych chtěla dělat koučku.“ A on: „Tak jo.“ Dostala jsem od něho maximální podporu. To vnímám jako naprosto klíčové, že jsem ho měla vždycky na své straně. Tím, že děti byly ještě malé a já na rodičáku, nemusela jsem na sebe vytvářet žádné tlaky. Mohla jsem si růst svým tempem, i když jsem rostla relativně rychle.

První kroky v koučování: Ztišení hlasu v hlavě

Tehdy padlo to rozhodnutí a velice brzy následovalo to, že jsem se nechala jednou úžasnou NLP masterkou provést na koučovacím sezení. Zažila jsem něco nádherného, hluboké propojení se sebou. Byla jsem tak silně koncentrovaná, jak možná do té doby v mém životě nikdy ne.

Zpětně jsem si uvědomila, že to je přesně to, co chci pomáhat lidem. Najednou ztišit ten hlas v té hlavě. Najednou tam bylo ticho a tak hluboký klid a nádhera. Tehdy jsem si vyjasnila, že koučování pro mě bude obsahovat právě tyto prvky. Už od začátku jsem absolvovala výcvik s prvky NLP a ráda jsem je vždycky zapojovala.

Začátky v praxi: Odvaha jít rovnou do akce

Začátky v koučingu a podnikání byly úžasné. Od začátku to pro mě byla srdeční záležitost, věděla jsem, že tohle je moje. Touha byla silná a měla jsem vizi. Samozřejmě, byly tam nějaké strachy a obavy, ale upřímně, pro mě ten absolutně největší strach byl, že to zůstane jenom v tom výcviku a že to nepropíšu do praxe.

Bála jsem se, že si něčím projdu, něco zažiju, ale nebudu schopná z toho vytvořit podnikání, jaké jsem si přála. Proto jsem zaktivovala všechny své síly a hned na začátku koučovacího výcviku jsem vykopla služby. V americkém výcviku nám říkali, a já jsem o tom přesvědčená, že koučem se nestaneme certifikátem, ale tím, co se změní uvnitř nás.

Koučovat, koučovat, koučovat: Budování sebedůvěry

To je možné jedině tak, že jdeme koučovat a staneme se tím koučem nebo koučkou. Proto vedu své klientky k tomu, aby koučovaly za každých okolností, i kdyby to mělo být třeba jen 15 minut denně nebo se psem. Jde o trénování dovednosti a komunikace. Během prvního výcviku jsem koučovala každý den.

Měla jsem své dlouhodobé spolupráce, startovací balíčky. Každým jednotlivým sezením ve mně rostla sebedůvěra a koučovací sebevědomí. Nebylo to o zkušenostech ani dovednostech. Bylo to o tom jít tam, sednout si s člověkem, mít záměr: „Teď ti pomůžu nejvíc, jak můžu, s tím, co mám zrovna teď k dispozici.“

Kolikrát to byl jen bezpečný prostor a stanovení cíle. Uvědomila jsem si, že to umím dobře držet, a že to je někdy to nejlepší, co pro člověka můžeme udělat. Prostě jsem vzala odvahu do hrsti a šla rovnou do praxe.

Podnikání se třemi dětmi: Důvod, ne překážka

Je skvělé, že jsi rovnou začala, i když ses něco teprve učila, a nečekala na schválení nebo certifikát. Získávala jsi zkušenosti v praxi. To je opravdu americký přístup, připomíná mi to Tonyho Robbinse. Ale jak jsi to zvládala se třemi malými dětmi? Pro mnoho žen to může být inspirace, že děti nemusí být limit.

Měla jsem svou koučku. Měla jsem téměř půlroční sérii, protože pro mě to bylo zásadní – podnikání a zároveň malé děti. To není překážka, to je přece ten důvod. Měla jsem to nastavené tak, že teď chci být úspěšná, dělat to, co miluju, co mě baví, vím, že v tom jsem dobrá.

Propojení vědy a lidského potenciálu

Nějakým způsobem to propojuje i mou předchozí zkušenost ve vědě – kritické myšlení, schopnost analyzovat, táhnout branku, vést dlouhodobé projekty. Ale zároveň je to práce s myslí, s lidským potenciálem. Využívám svou vysokou citlivost a empatii. Věděla jsem, že tohle je to, co opravdu chci.

Děti byly skvělé a ráda na to vzpomínám. Když nejmladší měl tři roky a šel do školky, měla jsem záměr, že do té doby chci vydělávat určitou částku, abych si mohla dovolit zůstat doma. Pár měsíců předtím jsem posílala výpověď. Ráda vzpomínám, že tehdy s dětmi jsem sice měla na podnikání méně času, ale díky koučce jsem dělala správné kroky.

Časová svoboda a sebereflexe

Nezahlcovala jsem se a měla jsem jasně dané offline časy, kdy jsem byla jen pro děti. Chodili jsme ven do lesa, čistila jsem si hlavu. Pak jsem měla dvě hodiny, kdy jsem byla online a dělala si své. Ráda na to vzpomínám. Děti nejsou překážka, ale důvod. To je nádherná myšlenka a motivace.

Coaching mi umožňuje vysněný životní styl a práci s časem, možnost věnovat se rodině a dětem. To je obrovský benefit a myslím si, že to je to nejcennější, co v životě máme – časová svoboda, kdy si můžeme uspořádat svůj den podle sebe. Zároveň, když pracujeme s lidmi, musíme pečovat o své zdroje a energii.

Život jako marketing: Autenticita a odpočinek

Před pár dny jsem si ráno, po odvezení dětí do školy, vzala beletrii a četla si u kávy. Říkala jsem si: „Ty jo, tohle je možná taky takový ten okamžik, kdy jsem si splnila něco, co by před pár lety bylo pro mě naprosto nepředstavitelné.“ V produktivním čase si můžeme dovolit udělat něco jiného pro sebe.

Zároveň je to naše zodpovědnost umět se zrelaxovat, odpočívat, umět nedělat nic, abychom pak byli pro klienty v plné síle, odpočatí a zrelaxovaní. Slyšela jsem krásné moto v americkém výcviku: „Náš život je náš nejlepší marketing.“ Kdo se chce nechat koučovat od někoho, kdo nemá osobní život v pohodě, kdo není spokojený, kdo nežije tak, jak by si představoval?

Proč NLP? Hledání hlubší transformace

Co tě přivedlo do našeho NLP výcviku? V čem ti coaching už nestačil a co jsi hledala pro hlubší práci s klienty? NLP miluji úplně od samého začátku. Absolvovala jsem výcviky, které měly prvky NLP. Tím, jak se vzdělávám v zahraničí u těch nejlepších koučů, marketérů a mentorů, jsem si všimla, že všichni jsou NLP masterři.

Říkala jsem si, že chci být NLP master. Chci pro sebe, pro svou praxi, když chci dělat změnu s lidmi, být ten master, ten nejlepší. Proto jsem tě oslovila do výcviku, i přesto, že jsem ještě neměla základní mezinárodní úrovně practitionera. Hned jsem se hlásila do masteru, protože to bylo to, co jsem chtěla.

Cesta k NLP Masteru: Překonání vnitřních bariér

Je pravda, že i přesto, že jsem ten master chtěla, nebylo to tak, že bych si řekla: „Tak jdu do masteru.“ Na začátku, možná i rok, jsem to měla v kastlíku jako něco nedostižného pro mě. Tím, jak děti byly ještě malé, finance, víkendy pryč a spousta práce, jsem si myslela, že to budu muset ještě odložit. Měla jsem to na wishlistu, ale neviděla jsem cestu, která by k tomu vedla.

A najednou se ta cesta prostě otevřela. Byly finance, víkendy mimo domov byly bez problémů, a tak jsem do toho šla. Bylo to super. Zpětně, když se vrátím do období rozhodování, jestli do toho jít, tak se to najednou otevřelo a bylo jasné, že jiná cesta už zase nějakou dobu nebude a že se teď budu věnovat tomuto naplno.

NLP a transformace podnikání: Od online k živé praxi

Jak NLP změnilo tvůj přístup nebo tvůj osobní život? Co se týče mého podnikání a byznysu, tam jsem prošla opravdu velkou transformací díky NLP a Masteru. V první řadě jsem si uvědomila, kdo je moje skutečná cílovka. Už předtím jsem pracovala s podnikatelkami, online podnikatelkami, tvůrkyněmi, mentorkami, copywriterkami, ale 70 % z nich byly koučky a terapeutky.

Vyjasnila se mi cesta, že chci se stát transformační byznys koučkou právě pro tento sektor žen. Je to skupina žen, která je mi nejvíc v srdci blízká, které skutečně chci pomáhat, protože zároveň mám ty zkušenosti. Prošla jsem pěti výcviky, mám spoustu praxe a rozumím marketingu a byznysu. Vím, co je pro kouče dobré.

Hluboká transformační práce: Osobní průlomové schůzky

Co se týče hloubky transformační práce, tam jsem taky neskutečně vyrostla, protože jsem otevřela svou živou praxi v Brně. Do té doby, před NLP, byla moje praxe čistě online. Naživo jsem vždycky měla jednu nebo dvě klientky příležitostně, třeba koučovací procházky v Moravském Krasu, nebo pár sezení v Brně, ale spíš to byly výjimky.

Teď mám podnikání nastavené tak, že s mými VIP klientkami strávím celý den v Brně. Máme šestihodinové setkání, je to osobní průlomová schůzka a je to neskutečně přínosné pro obě strany. Ta průlomovka jde opravdu do kořenové podstaty toho, co ženu brzdí na podnikatelské cestě.

Průlomové sezení: Hluboká práce s podvědomím

Na průlomovce opravdu pracujeme s tím, co ženu brzdí. Neděláme to jako první krok spolupráce, ale třeba po měsíci nebo dvou, co už se známe. Máme jasně dané zadání a záměr, co tam budeme řešit, aby klientka měla ten největší možný přínos a něco uvnitř sebe změnila. Chceme, aby její podvědomí bylo na její straně, ne proti ní, aby ji nebrzdilo tělo.

Chceme, aby si dokázala prožít svou vizi, aby každá buňka jejího těla dokázala mít z toho hluboký transformační zážitek i pohledu do budoucnosti a možností. Uvědomění si smyslu, toho, co nás popohání kupředu. Je to neuvěřitelné, že jeden celý den někoho koučuješ.

Struktura celodenního sezení a výsledky

Je to neuvěřitelné. Na začátku jsem si samozřejmě potřebovala více hlídat energii, ale teď zjišťuju, že jsem v tom už pevná. Vím, co se tam bude odehrávat. Mám strukturu tak z 70-80 %. K tomu mám široké spektrum možností, jak to můžu ještě okořenit pro potřeby mé klientky. Mezitím si zajdeme i na oběd.

Dopoledne děláme hlubokou práci na podvědomí, většinou jdeme i do terapie. Pomocí časových linií se díváme na příběhy, čemu jsme dali význam a to nás brzdí na cestě, protože se to jako emoční otisk neustále vrací. To dokážeme změnit a je to neuvěřitelné. Potom si zajdeme na oběd, je to taková pohodička.

Ženy se mě často ptají na otázky ohledně mého podnikání nebo jen tak integrujeme v tichu. Odpoledne se ještě věnujeme podnikání, ale spíš vizualizační metodou, kdy chodíme po prostoru a volíme různé nadhledy. Díváme se na to jinak, než jen na cíle a akční kroky, na to se nemusíme vidět naživo. Jdeme pracovat na hloubce.

Když se loučíme, žena mi velmi často říká: „Odcházím úplně jako jiný člověk.“ Pak to třeba i píše ve skupině, máme podpůrný WhatsApp pro klientky. Sdílí tam, co dokázala, jak si uhlídala hranice, nebo jak najednou vykopne nabídku a jde něco dělat, co pro ně bylo předtím naprosto neuvěřitelné. Cítím se plná, když tam jdu.

Nejsložitější situace a bolest změny

Většinou, když jdeme na oběd, bývají klientky unavené, dopoledne je náročné. Proto odpoledne bývá odlehčenější, s pohoštěním, taková light oproti dopoledni. Ale jsou tam ty prožitky, ty pozitivní hluboké prožitky, aby mohla skutečně zažít to, co je pro ni možné. Tělo programujeme na tyto možnosti, nebo kotvíme pocity.

Z mých zkušeností ženy odchází dojaté, unavené, ale vědí, že to šlo do hloubky, do těla. Chceme, aby to šlo do těla, aby se to dotklo nejhlubších vrstev a aby potom byly schopné dělat to, co doposud si třeba ani nedokázaly představit. Nejsložitější situace v terapiích bylo spousta. Ne až tak náročné, že bych chytala paniku, jsem v tom pevná, ale jsou to chvíle, kdy klientka fyziologicky dává najevo, jak jí v tom není dobře.

V tu chvíli vím, že moje role je být pevná a co nejrychleji to přerámovat a vytáhnout ji z toho. Provést ji tou změnou. Když bych se na to dívala na kameře, možná by ten pohled kolikrát nebyl úplně hezký. Když se řekne, že každá opravdová změna někdy bolí, jak to vnímáš? Může, nemusí.

Vnímám to tak, že jsou lidé, kteří se rozhodnou pro změnu, když ještě nepadli na dno, potom nemusí bolet. Ale pokud ignorujeme, že nám tělo říká: „Bolí mě kolena, záda, jsem unavená, píchá mi, píská mi v uších,“ ignorujeme to, tak potom přijde ta bolest. Půjde to těžkou cestou, protože ono to chce, abychom se hnuli. Čím víc se bráníme změně, tím víc to potom bolí.

Nejčastější téma: Nízká sebehodnota a strach z trhu

Čím víc se bráníme, tím déle to trvá a nikam se to neposouvá. Až teprve je to kritické, tak někdy lidé začnou něco dělat, a to už jsou na dně. To je pravda. Jaké je nejčastější téma, se kterým za tebou klientky přichází? Moje message je nízká sebehodnota, pocit „nejsem dost dobrá“, „ještě nejsem připravená jít s nabídkou ven“.

To hodně rezonuje s koučkami a terapeutkami, že i přesto, že mají výcviky, zůstávají v zaměstnání, které je nenaplňuje, nejdou s kůží na trh, bojí se říkat si o peníze. I přesto, že třeba v jiném oboru, jako právničky, nemají problém si za to vzít peníze, je to něco jiného, když je to za coaching, protože ten je baví a tamto je nebaví.

Je to strašně zajímavé, co se odehrává a jak ta brzda funguje. Ale ta nízká sebehodnota nebo nevíra v to, že už teď mají dost na to, aby mohli jít kupředu a nabídnout službu, je klíčová.

NLP a změna stylu práce: Síla časových linií

Řada koučů říká, že po NLP už nikde nepracují stejně. Co si myslíš, že je nejvíc zásadní, co změnilo styl tvé práce? Pro mě to jsou určitě z Masteru ty časové linie. Časové linie jsou pro mě neskutečně efektivní, úžasný nástroj, který mi dává možnost změny a přepisu na ještě hlubší úrovni, protože jdeme do samotné příčiny.

Díky NLP je možné za jedno sezení udělat velkou hlubokou změnu. Mám ráda dlouhodobé spolupráce z toho důvodu, že je tam navíc důvěra a můžeme jít opravdu ještě do větší hloubky. Nedovedu si představit, že mi někdo přijde, i když když jsem tohle trénovala, tak jsem to tak často měla, že mi někdo přišel nový, já jsem ho pomalu neznala a rovnou jsme šli do nějaké techniky.

Může to být i zvláštní pro klienta, když nemá o NLP ponětí. Ale určitě ta změna je možná. Měla jsem klientku, která přišla a úplně se děsila sednout si za volant. Provedla jsem ji změnou a pak mi psala, že dobrý. Krásný výsledek. A to byla právě taková ta jedna, co přišla jenom na to jedno sezení.

Klasický coaching vs. transformační práce s NLP

Kdyby jsi tak mohla srovnat klasický coaching a tu hlubší, transformační práci, kde už je NLP zastoupeno v procesu, jak bys to vnímala a zhodnotila? Klasický coaching je hodně povídání. Často je tam ta chyba, že koučové nechávají klienta v hlavě a je to jen v rovině uvědomění a posunu dopředu. I tohle samo o sobě může být velice přínosné.

Vnímám to jako takový rámec, který tam chceme mít v sezení. Ale zároveň ty NLP prvky jsou takové to koření všeho. Možná ještě něco jiného než koření. Taková možnost zažít něco jiného, něco nového se tam otevírá. Kolikrát ani sami nerozumíme tomu, co se děje.

To se mi na tom líbí, že je to někdy až záhadné a fascinující. Klient ani nepotřebuje tomu porozumět v té vědomé rovině, v té racio mysli. Ale my víme, když děláme proces správně, že se tam něco děje. Pokud máme vybudovanou důvěru, klient tomu taky věří a ví, že se něco děje. Sice neví, co se děje, a možná je z toho i zmatený, ale cítí se trochu jinak a pak to pozoruje a píše: „Všimla jsem si tohoto. To bylo zajímavé. Může to souviset s tím?“ Ano, může. A pravděpodobně i souvisí.

Osobní transformace díky NLP: Podnikatelská identita

Zdeňo, co jsi nejvíc vyřešila díky NLP sama v sobě? Určitě moje podnikání. Tehdy jsem si uvědomila, když jsem měla to sezení s tou NLP masterkou, že tohle prostě chci fakt dělat. I přesto, že cesta teprve začínala, myslím si, že jsem tehdy uvěřila tomu, že já můžu být ta podnikatelka.

Překonání limitujících přesvědčení o podnikání

Jaké přesvědčení jsi tak v sobě držela do té doby, kterého ses potřebovala zbavit? Měla jsem přesvědčení, že když budu podnikat, budu dlouhodobě ve stresu, už se nikdy nevyspím, budu podvádět na hraně zákona. Takový ten archetyp podnikatele z 80. let, který okrádá hodné obyvatele.

V momentě, kdy jsem si to přeskládala a uvědomila si, že to není o množství práce, ale o tom, že děláme ty správné věci, ty správné kroky, tak se to změnilo.

Klíče k rozjezdu podnikání: Vize a podpora

Co ti pomohlo rozjet tvoje podnikání? Asi to, že jsem věděla, že to je moje. Od začátku jsem měla tu vizi. Hned to léto, co jsem to vymyslela, jsem byla i v programu na vizi. Od té doby se k vizi neustále opakovaně vracím a nějakým způsobem ji modeluji.

Měla jsem podporující prostředí. Jsem přesvědčená o tom, že kdybych to doma neměla už tehdy vyřešené, kdybych tam neměla stabilitu, manžela, o děti bylo postaráno, měla jsem i chůvu, tak by to bylo těžší. Ale nechci, aby to vyznělo tak, že musíme čekat, až budeme mít dokonalý život. Tak jsem to vůbec nemyslela. Spíš jsem myslela tak, že je důležité mít tam vnitřní spokojenost.

To je to, co nám dává sebevědomí, co nás propojuje se sebevědomím. Dokážeme pracovat s hlavou do takové míry, kdy víme, že buďto budeme pochybovat, nebo budeme věřit. Že tam je nějaká rozdvojka, nějaké rozcestí a my si můžeme vybrat, která cesta to bude. A že to není tak, že si volím jednou provždy, ale že to je rozhodnutí, které dělám třeba 50krát za den.

Propojení vědy, spirituality a byznysu

Ve své praxi propojuješ vědu, spiritualitu i praktický byznys. Co to doopravdy znamená? Jak to děláš? Možná trošku navážu na to, co jsem mluvila před chviličkou. Jsem nadšená z toho, že moderní věda potvrzuje východní filozofii. Třeba myšlenka: „Nejdřív učiň sebe šťastnou a potom z tohoto místa hledej cestu k životnímu naplnění.“ To je základní východní filozofie.

Ale to je pozitivní inteligence, to je normálně základ neurovědy, dokázaný vědecky. Víme, že pokud jdeme z vnitřního klidu, z místa, kdy jsme sami v sobě pevní, šťastní, dosáhneme nejvyššího možného úspěchu. Tehdy se i v mozku nacházíme v centru kreativity, kdy máme zapojenou zvídavost, inovaci.

Úspěch z vnitřního klidu, ne tlaku

Zároveň tam máme pozitivní pocity, takže to není o tom, že úspěch je nějaký mamon, za kterým se ženeme s myšlenkou: „Až dosáhnu toho, tak tehdy budu konečně spokojená, úspěšná a šťastná a tehdy budu mít to uznání.“ Ale v podstatě dosáhneme další úrovně a stejně to nepřijde. Proč? Protože to není uvnitř, nebylo to na začátku.

Potřebujeme v podnikání úplně stejně překlápět z pocitu ne tlaku, ale z pocitu kreativity, z místa, kde jsme spojeni s vnitřní moudrostí, z místa, kde je vnitřní klid. A to je to propojení vědy, kdy je to vyloženě zmapováno v mozku, co se děje, s východní filozofií. Mě na tom baví, že u mě i u mých klientek, když vysvětluju nějaký princip duchovně nebo východní filozofií, tak mají ty aha momenty a říkají si: „Jo, to dává smysl, tohle je super.“

Ale když jim to potom ukážu neurovědecky, jak to funguje, tehdy to zacvakne. Protože to je takové to uzemnění, takové to: „Aha, takhle to fakt je a dává to fakt smysl.“ Ty aha momenty z více úhlů pohledu nám umožní podívat se na danou věc komplexněji. Takže jsi takový Depak Chopra, který propojuje východ se západem. Proč ne? Když to funguje, mě to prostě baví.

Vnitřní sabotéři a dary duše

Mám strašně ráda práci s vnitřními sabotéry, což je taky vědecký koncept, jsou to archetypální vzorce. Ale zároveň to ráda propojuju třeba s dary duše a s tím, jak fungují kreativní energie, tak jak byly stvořeny z božského zdroje. Ty nesou určité kvality, které vůbec nevypovídají nic o naší zkušenosti.

Vypovídají o našem vnitřním nastavení. Buďto jsme v souladu, nebo jdeme do negativní polarity kvality toho daru, kdy ten dar obracíme proti sobě do roviny, kde nám přestává sloužit. A tehdy je to ten sabotérský vzorec.

Sabotéři: Proč se brzdíme a jak s nimi pracovat

Sabotéry už jsi tady dneska zmínila několikrát. Pojďme se na ně trošku víc podívat. V čem si myslíš, že se lidé nejvíc sabotují sami sebe? Že nejsou dost dobří a že si nic nezaslouží. Že si nezaslouží lepší život, než jaký mají teď. To jsou takové klíčové sabotérské myšlenky, které vychází z hluboké sebekritiky.

„Ty nejsi dost dobrá, ty nejsi dost dobrý, ty si to nezasloužíš.“ To znamená nízká sebehodnota. Jakmile tomu podvědomě věříme, uděláme všechno proto, abychom se neposunuli dál na cestě. Ty sabotérské mechanismy potom už máme každý jiné. Dřív ke mně hodně chodily klientky perfekcionistky.

Typy sabotérů a jejich dopad

Ty udělají všechno do detailů, jenom aby jim potom nezbyla energie na to podstatné. Což je sabotérský mechanismus. Nebo odkládání, kdy pořád odkládáme, odsouváme třeba nějakou pozvánku někam, a tím pádem se sabotujeme na cestě. Teď poslední půlrok ke mně chodí nejvíc klientek, které mají sabotéra, kterému říkám neklidná.

To je sabotérský mechanismus, který nás neustále vyrušuje a neumí udržet fokus na jednu důležitou věc. Takže místo aby se věnovali důležitému, během toho ještě pouklízí a tamto odnesou a pořád takhle fungují v multitaskingu. Cílem toho je zase to stejné – neposunout se, protože „nejsem dost dobrá, proč si to nezasloužím.“ A tak budou manifestovat a tvořit si realitu, která to potvrzuje, protože ten posun mít nebudou, pokud se nenaučí s tím pracovat.

Práce se sabotéry: NLP a mentální trénink

Co s tím udělat? Jak s tím pracovat? Se sabotéry se dá pracovat i pomocí NLP, což je vynikající. Na osobní průlomové schůzce jdeme do těchto hlubokých příčin, do toho, co je za tím, že nevěří, že jsou dost dobré. Co je za tím, že si to nezaslouží? Co je za tím, že neustále pochybují o své hodnotě?

Další cesta je potom trénink, kterým provázím právě na ty vnitřní sabotéry. V tomto tréninku s tím pracujeme mindsetově, tréninkově, kdy vyloženě vedu pomocí denních fokusů na pravidelné uvědomování si toho, jak to teda mám se sabotéry a jak to můžu potom změnit.

Fascinace lidským potenciálem a vnitřním voláním

Co tě na lidech nepřestává fascinovat? Těch sezení už máš za sebou spousty, stovky a stovky. Co je to, co tě nejvíc baví a fascinuje na každém člověku a na tom sezení? Mě asi nejvíc fascinuje vždycky to sezení, když mi klientka začne povídat o tom, jak se rozhodla udělat tu velkou změnu.

Někdy to řešíme několik sezení. Někdy se stane, že v rámci dlouhodobé spolupráce je pro mě naprosto zjevné, kterou cestou by ta žena už neměla jít a kterou by měla. A ona se rozhodne, ale po svém. Pak se třeba nevidíme a teď se mi ozve a povídá mi o něčem, co se rozhodla udělat. A já si říkám: „To je přece jasné. Vždyť přece tohle jsi prostě přesně ty, tohle jsi už dávno měla jít dělat tu terapeutku.“

Ale člověk do toho potřebuje dozrát a já nejsem ten kouč, který by neřekl v rámci spolupráce: „Hele, ty bys byla skvělá na tohle.“ Já se s lidmi bavím i mentoringovým, průvodcovským stylem, takže to není o tom, že by jí to nenapadlo. Ale je to vždycky o tom, že to stejně potřebuje přijít zevnitř a ten člověk si na to musí svým způsobem přijít sám.

Pro koho je coaching Zdeňky Klímové

Pro koho je tvůj coaching nejvíc určený, co se týká žen? V poslední době se zaměřuju hlavně na koučky a terapeutky. Ráda spolupracuju se ženami, které už mají za sebou nějaký koučovací výcvik, ideálně i nějakou praxi. Nemusí být velká, protože vím, že v dnešní době je náročné bez podpory si po koučovacím výcviku tu praxi vybudovat.

Jsem tam i pro ženy, které vyjdou z koučovacího výcviku a chtějí začít koučovací praxi od nuly. Velice často třeba ani nemají ideální podmínky doma, chodí ještě do práce nebo mají děti. A teď spolupracuji i se ženami, které pečují o rodiče. To znamená, už se ta generace posouvá takhle.

To nejsou optimální podmínky a my potřebujeme opravdu v tu chvíli dělat ta správná rozhodnutí, dělat ty správné kroky, neplýtvat energií a přestat se brzdit nepodporující hlavou. Tady si myslím, že dokážu klientce pomoct prolomit a být tím největším možným přínosem pro ně.

Styl práce na sebehodnotě a sabotérech

Mnoho žen, které se na tebe obracejí, se obrací právě kvůli pochybnostem o sobě, sebehodnotě a sabotérům. Jak s tím nejčastěji pracuješ? Jaký je tvůj styl, způsob práce na tyto oblasti? Mám nejradši dlouhodobou spolupráci s ženou. V rámci dlouhodobé spolupráce je klíčové, že nastavíme cíle spolupráce, nějaký záměr, kde vypíšeme aspoň zhruba, co si uvědomujeme v tu fázi o blocích.

Nějaké ty strachy být vidět, pocit viny, když si říkají o peníze, nebo obavy z toho, co si řekne okolí, když budou nabízet něco. Veškeré ty prodejní bloky. To je jedno oddělení cílů. Potom další cíle jsou práce na nabídce a samotný prodej. To znamená mít to krásně zarámované, co je vlastně to téma.

Trénink seberegulace a skupinová podpora

Potom samozřejmě můžeme řešit i jiné věci. Velice často s mými klientkami nastavuji trénink seberegulace na míru. Kultivovat pocit bezpečí neustále každý den, co dvě hodiny si dávat takové zastavení. Protože když prochází změnou na podnikatelku, můžou prožívat v průběhu dne pocity ohrožení. To znamená být více uvědomělá k tomu, co se děje v těle, zvyšovat citlivost na to, co prožívá, a umět si vědomě dodat bezpečí.

Potom tam máme ještě skupinový prvek v rámci spolupráce na vnitřní sabotéry, vyloženě mentální trénink. A to je krásné zase z toho důvodu, že sice klientky ke mně vstupují kvůli tomu, že jim nabízím individuální VIP péči a mají všechno na míru, chtějí to mít individuálně, ale jsou nadšené i z toho, že můžou být součástí skupiny.

Že vlastně vidí na ostatních spoluúčastnicích, že řeší ty stejné sabotéry nebo v jiných situacích. Že vlastně nejsou „vadný kus“, jak tomu říkám, ale že to vidí, že se s tím potýkáme všechny. I včetně třeba klientek, které mají 20letou praxi v oboru, jsou uznávané specialistky a přijdou ke mně, protože to chtějí uchopit jiným způsobem a vytvořit transformační službu dlouhodobou, kterou doposud nemají. A zase jim vylezou ty strachy, sabotéři a pocit ohrožení. A to je úžasné vidět, že tam žena, která je úplně na začátku praxe, a žena, která to dělá 20 let, že to máme úplně stejně.

Kořen sabotéra „Nejsem dost dobrá“

Kdyby jsi měla vypíchnout jeden ten sabotérský hlas, který bys jim všem odstranila z hlavy, který by to byl? Nejsem dost dobrá. A skutečně je to tak časté, že ty ženy to opravdu v sobě tolik mají? Co si myslíš, že je ten hlavní kořen toho, proč to tam tolik zní a tolik lidí se s tím setkává?

Variace té nedostatečnosti je několik. Na mapování na průlomovce se objevují různé formace toho, jak nám to může znít v hlavě. Ne úplně každý vyloženě slyší „nejsem dost dobrá“, ale je to takový univerzální vnitřní soudce, vnitřní kritik, který je prvopočáteční příčinou všech sabotérů.

Proč to vlastně máme? To má jeden jediný důvod, abychom nešli na ten druhý břeh, abychom zůstali tady, kde máme pevné zaměstnání, jistotu zaměstnání. Kde je to tak, jak to je, a tak, jak to je, tak je to v pořádku, protože jsme naživu. Takže pocit bezpečí, zdánlivý. Jde o to, abychom nic nezměnili.

Kdy je nejlepší čas na transformační proces?

Jak se pozná člověk, který má ten nejlepší okamžik podstoupit celý transformační proces? To je dobrá otázka. Myslím si, že to je člověk, který cítí, který má vnitřní volání po změně. Ještě možná ani neví, jaká ta změna by mohla být, ale uvědomuje si, že ho něco v životě štve.

Že ho třeba štve práce, že ji nemá rád, nechodí do práce rád, nebo tam tráví příliš mnoho času, cokoliv ho štve. A možná si ani neuvědomí, jak vypadá ten výsledek, ale uvědomuje si, že takhle to nechce a zároveň už si to uvědomuje nějakou dobu a pořád se k té myšlence vrací. Posluchači se teď můžou zamyslet nad tím, jak dlouho je něco štve.

Protože koučování je urychlovač změny a nové možnosti. To znamená, když nás něco štve, tak nás to nemusí štvát roky a roky. Takže to, že mě to štve, je vlastně ten signál, a čím déle to trvá, tím víc je ten okamžik, kdy musím něco změnit. Můžeme něco změnit, jakmile nás to štve. Ale většinou lidé nejdou do změny, protože je to štve dlouho právě proto, že brzdí tu změnu.

Bod zlomu a zdravotní problémy

To znamená, že tam je ten aspekt toho, že já chci tu změnu, ještě třeba nevím jaká, ale nejsem schopný tu změnu udělat, brzdí mě to. Jakmile tam cítíme ty mantinely, že něco nás nepouští k té změně, a ten důkaz je vlastně to, že se to pořád vrací dokola. A my jsme pořád na tom stejném místě, pořád v té práci, která nás nenaplňuje, nebo prostě chodíme domů pozdě.

Co bývá tak ten moment, že už jako dál nemůžu couvat, že už prostě to dál nejde, že už to dál neztrpím? Co to bývá podle tebe? Nevím, jak to mají ostatní lidé, ale ke mně velice často chodí ženy, které prostě nebaví práce. Možná je dřív bavila, ale jakmile už se dostanou po 40 do takového módu, kdy chtějí zvolnit a jim to není umožněno, protože jsou na ně vyvíjeny neskutečné tlaky a zároveň tam necítí pocit naplnění, tak si myslím, že tehdy může dojít k tomu bodu zlomu.

Že ta žena najednou do té doby se dokázala zatnout a tak nějak jít sama proti sobě, ale od určité fáze vývoje té ženy to vlastně není už možný. A už nechce být zatnutá. Nemůže. To už prostě potom není možný. A potom buďto ona půjde do těch zdravotních problémů třeba, nebo se rozhodne s tím něco udělat. Zdravotní problémy. Myslíš si, že to je opravdu častý ukazatel toho stavu: „Musím něco změnit“? Rozhodně. Pokud my něco nezměníme do té doby, tak možná, že jsme si to ještě jasně neuvědomovali. Ale pokud máme už ty zdravotní problémy, tak si myslím, že to je taková ta: „Pojď teda něco konečně dělat s tím.“ Ať to tam nedochází.

Propojení koučingu, psychosomatiky a terapie

Jaký je tak tvůj názor mezi coachingem, psychosomatikou, terapií? Je tam nějaká propojenost? Určitě, všechno souvisí se vším. Jsem přesvědčená, že když změníme hlavu, dokážeme změnit i svůj přístup ke zdraví, ke všem oblastem života. Rozhodně.

Co coaching naučil Zdeňku o sobě: Růst a vědomý život

Co tě coaching, Zdeňko, naučil nejvíc o tobě samotné? O mně samotné? Že mě baví ten růst. Že je to vlastně to, proč já tady jsem, abych rostla, abych expandovala, abych se neustále vylepšovala nebo zkvalitňovala všechny domény mého života, abych to dělala vědomě.

Co se v tobě zlomilo nebo změnilo? Vědkyně koučka. Já si myslím, že jsem pořád vědkyně. Akorát nezaměstnaná. V jiném oboru možná. Věděla jsem, že se do té práce nemůžu vrátit. To prostě nebylo slučitelné s rodinou. Člověk se musí rozhodnout.

Nebylo to slučitelné s rodinou a jak jsem říkala, prostě možná kdybychom byli v zahraničí a měla jsem tam to, ale to nejde takhle přemýšlet nějaké kdyby. To nemá vůbec význam. Takže tehdy prostě ani to nebolelo to rozhodnutí, to prostě bylo daný. „Zdeňko, tady máš tohle, sis užila, můžeš za to být neskutečně vděčná, naučilo tě to hodně, posunulo tě to daleko a tvoje role teďka je to posunout na novou úroveň, vzít z toho tohle a změnit to.“

Fáze života a inspirace pro ostatní

Takže fáze života, další fáze života. Přesně tak. A to si myslím, že taky může být velmi inspirující pro lidi, kteří poslouchají nebo se dívají, že jsou v práci dlouho a třeba jsou tam i spokojení. Ale zároveň je volá něco jiného a říkají si: „Ty jo, zkusit to, nezkusit to.“ Vždycky je dobré to prozkoumat, protože já absolutně nelituju toho, že jsem do té změny šla.

Pro mě to bylo něco, co mě neskutečně podpořilo na mé cestě a jsem vděčná za to, že jsem teďka tam, kde jsem, že jsem si prošla tou náročnou cestou začátků podnikání. A teďka můžu doprovázet děti na kroužky a pracuju 15 hodin týdně. Víc ne, ani nechci. Někdy sklouznu na 20, ale pak to zase zkracuju, protože mým cílem není dřít.

Ikigai a vnitřní volání: Najít svůj směr

Jak vyslyšet to vnitřní volání? Jak vyslyšet ten impuls jít z té profese, z toho oboru nebo z té práce do jiného oboru, do jiné práce? Myslím si, že tady opravdu stojí za to nechat se provést. V dnešní době je spousta koučů, kteří se zaměřují vyloženě na tuto změnu, na objevování životní cesty.

Zmiňuješ na svých stránkách, že se věnuješ i Ikigai. Souvisí Ikigai s něčím, co ti pomůže najít tvou životní cestu, to nejlepší pro tebe? Jak s tím pracuješ? Ikigai je japonská filozofie, která byla převedena do krásného koučovacího procesu, který systematicky vede přesně k tomu, aby si člověk uvědomil své pravé místo.

Je to hluboký proces sebepoznání, kdy si člověk začíná uvědomovat svoje zdroje, co ho propojuje s jeho energií. A tohle je důležité, protože my jako koučové potřebujeme neustále se zdrojovat, věnovat se svým koníčkům. Já třeba chodím se psem ven, nebo máme zahradu a prostě dělat to, co nás nabíjí a u čeho můžeme vypnout hlavu.

To Ikigai je vlastně to, kdy vnímáš, že jsi na tom správném místě. Je spousta frází, jak definovat Ikigai, ale je to cítit se dobře v tom, kde jsi a jak to máš v životě uspořádané. A může to být o tom, že děláš kouče a to tě naplňuje, ale může to být o tom, že si ráno k čaji otevřeš knížku beletrie a řekneš si: „Ty jo, tohle je ten Ikigai moment.“ Ten moment, kdy se zastavíš a řekneš si, tohle přesně je ten můj zdroj, který v tuhle chvíli potřebuju.

Dovednosti z coachingu: Čistá hlava a fokus

Jaké dovednosti ti coaching pomohl vybudovat v tobě samotné, které využíváš potom při podnikání a byznysu? Určitě čistou hlavu a jasnou mysl. S tím jsem se potýkala, protože moje hlava pořád povídala a to, co povídala, nebylo hezké. Většinou jsem se kritizovala, a i přesto jsem byla úspěšná.

Ono to není tak, že by to nebylo úplně slučitelné s úspěchem, ale do určité míry mě vlastně ten úspěch neuspokojoval natolik. Teďka ta čistá hlava, mít ten jasný fokus na to, co právě teď dělám, je pro mě nedocenitelná dovednost. Protože vím, že i když třeba moje vize na příští rok je částečně děsivá, vím, že já to prostě beru krok po kroku.

Ve chvíli, kdy dělám ten krok, se umím přepnout tak, abych nemyslela na nic dalšího, než na ten jeden konkrétní krok, který teď zrovna dělám. Tím pádem tam není prostor na žádné pochybnosti. A jak je tam ta koncentrace, ten fokus, tak to je to, co je. Takže fokus je to nejdůležitější, co ti pomáhá budovat podnikání? Rozhodně ten fokus.

Jak vypnout hlavu: Smyslové vnímání a mikrozastavení

Pro práci s klienty, samotné sezení, bych to možná nazvala trošičku jinak než fokus, ale taky to hodně souvisí s tím umět vypnout tu hlavu. Jak to děláš? Jak vypínáš tu hlavu? To je možná i časté téma pro spoustu diváků, jak to udělat. Těch cest je několik, jak vypnout hlavu, možná mnoho.

Na začátku asi nejvíce lidem funguje prostě dech, nebo nějakým způsobem se propojit se svým tělem skrze dotyk. Třeba takhle si jemně hladit tváře, nebo i když si dáváme krém na ruce, tak to prostě dělat vědomě a na dvě minuty si takhle hladit ruce a jenom vnímat ten dotyk. Ono to je dokonce i v angličtině se to jmenuje havening, taková technika.

Když si dáme záměr, úkol na následující dvě minuty je nevnímat nic jiného než ten jemný dotek kůže na rukách. Ono se tam něco ztiší v té hlavě. Někomu funguje takhle krásně ten dotek, někomu funguje zaměřit se na zvuky. Třeba si zavře oči a zaposlouchá se do zvuku svého dechu.

Minutu vnímá svůj dech a potom minutu může vnímat nějaké vzdálenější zvuky a jenom poslouchá. Jako kdyby nic nebylo důležitějšího než ten konkrétní zvuk. V podstatě podobně, jak děláme u indukce pro práci s podvědomím. To znamená vnímat smysly, senzoriku svého těla, ale ne tak, že večer na 15 minut po práci, ale v průběhu dne si dělat takové 10sekundové, dvouminutové zastavení. Nebo když si myjeme ruce, tak prostě vnímáme tu studenou vodu. Když přijdeme do místnosti, tak si uvědomíme, kde má ta místnost rohy, kde skutečně jsem, kde skutečně stojím.

Kdybych začínala od nuly: Hledání cílovky a řešení problémů

Zdeňko, kdybys dneska měla začít úplně od nuly, jaký by byl tvůj první krok? To je zajímavá otázka. Kdybych měla začínat úplně od nuly a vůbec neměla koučovací vzdělání. Asi tím, že vím, že chci pracovat s lidmi, tak bych si začala uvědomovat, co s tím chci udělat a komu chci pomáhat a s čím, s jakým problémem.

Za mě vyloženě bych na to teďka nedokážu úplně odmazat tu moji vnitřní byznys mentorku, ale v podstatě by to bylo hledání té cílovky. Která skupina lidí je blízká mému srdci, nebo o které se chci něco dozvědět, kterou chci nějakým způsobem studovat a pomáhat jí. A něco třeba už o ní vím, třeba mám tam nějakou zkušenost s tou skupinou lidí, nebo mě ta skupina lidí nějakým způsobem fascinuje a ještě ji třeba neznám. Tak to bych si asi vybrala nějak tu skupinu lidí a potom už by se to odvíjelo od toho, jaké vlastně má ta skupina lidí problémy.

Nejtoxičtější rada v byznysu: „Musíš makat víc“

Co je podle tebe nejtoxičtější rada, kterou lidé běžně mají v hlavě, ale vlastně ničí jejich možný byznys nebo podnikání? Myslím si, že to je: „Musíš makat víc.“ Takže to o tom není. Rozhodně to není o tom makat víc, protože znám podnikatelky, které makají, makají, makají, ale výsledky nemají.

Není to makat víc, protože když jenom makáme, tak my hlavně potřebujeme dělat ty důležité kroky. Ale když jsme v pochybnostech nebo v tlaku na sebe, jinými slovy v sabotérech, tak my můžeme makat víc, ale vlastně si vytváříme práci pro práci a velice často děláme to, co nás stejně neposune. Jsme tam v té špatné energii a zároveň nás to přestává bavit.

Takže to je spíš taková ta cesta k vyhoření a ne k úspěšnému podnikání, které budujeme z místa klidu, pohody. Taky zas úplně nemám ráda to spojení, že úplně v lehkosti nebo že se to nějak samo manifestuje. To ne, my jdeme do té akce, ale je to inspirovaná akce, která nás posune, která nás skutečně posune. Je vidět, že opravdu propojuješ ten východní princip s tím západním. Jedna věc je z těch pocitů to dát do té hmoty, dát to do té reality, do toho byznysu.

Narůstající trendy v coachingu: Hloubka a specializace

Co pozoruješ jako narůstající trend v coachingu? Určitě jedna ta linka je jít více do hloubky s klienty a umět pracovat rychle, efektivně. To si myslím, že je klíčové. Druhá linka, myslím si, že je důležité přestat nabízet coaching jako takový, ale umět to zabalit a nabízet problém na konkrétní řešení té cílovky, kterou si vybereme.

Což je něco, co vlastně v Americe učili odjakživa, vždycky fungovalo. Ale tady tehdy ještě před pěti lety fungovalo, že někdo nabízel coaching, tehdy to ještě fungovalo. Tohle za poslední dva roky už nefunguje a nikdo coaching nechce. Nedivím se, protože je to nic neříkající. A proto vnímám u těch koučů, jak je klíčové umět si najít tu specializaci a klidně to i postavit na předchozí zkušenosti.

Co lidé opravdu chtějí: Řešení, ne coaching

Nikdo coaching nechce. To byla silná věta. Co teda lidé chtějí, když ne coaching? Lidé chtějí řešení na svůj problém. To znamená, třeba konkrétně moje cílovka jsou ty koučky, tak ten jejich problém je, že nemají tu koučovací praxi, nemají klienty, musí chodit do práce, která je nebaví a zároveň si ani nevěří.

Co oni chtějí, je ta časová svoboda. Je to ta možnost dělat to, v čem se můžou rozvíjet, naplňovat svůj potenciál, to znamená koučovat, mít možnost věnovat se tomuto. Ale já je neučím, aby prodávali coaching. To spolu balíme tak, aby… Třeba jedna klientka rozvíjí projekt na úklid pro ženy, které mají ADHD, a má tam prvky transformačního coachingu, ale má to takhle zabalené.

Další žena zase pomáhá učitelkám nebo maminkám s náročnými dětmi a zase to vychází z její zkušenosti. Také prošla transformačním coachingem a má to jako transformační službu, ale není to coaching.

Příklady „zabaleného“ coachingu a hledání cílovky

Jaké tě tak napadají třeba další různý příklady, situace těch žen, jak to jako zabalíš to koučování? Pro mě je důležité, jak už ses mě ptal předtím na to Ikigai, aby to nebylo z hlavy. Aby prostě ta klientka s tím opravdu do hloubky rezonovala. Třeba jedna klientka se mnou velice nedávno prošla Ikigai koučovacím procesem i v rámci právě této spolupráce.

Něco z toho bylo v rámci domácích pracovních listů, které si dělala mezi našimi sezeními a měla to krásně vyplněné v dokumentu. A to bylo úžasné, že ona věděla od začátku, že se chce zaměřit vlastně na leadership. Ale i v rámci leadershipu to není cílovka leadership, to je strašně široké, protože to můžou být podnikatelé, HR, senior manažeři, je tam spousta možností.

My jsme s tím pracovali i s umělou inteligencí. Jaké jsou teda vlastně ty optimální niky pro ni v rámci toho leadershipu? A jí to tam vyplivlo nějakých pět optimálních variant. Ona nad tím přemýšlela a bylo to tak, že přemýšlela vlastně nad dvěma variantami, nemohla se rozhodnout. A tak vlastně končilo to sezení a říká: „Tak jo, tak já se půjdu projít a nějak to v sobě, nějak počkám, až to ve mně zacvakne.“

A já říkám: „Počkej, já mám ještě nápad.“ A my jsme to celé hodili do GPT i s jejím celým koučovacím Ikigai procesem, s tím, že tam měla zodpovězené ty hluboké otázky sebepoznání a co je i osu života vypsanou, celý vlastně její život. A jí tam vyšly tři cílovky, na které by se měla zaměřit. A jedna z těch cílovek byla vysoce citliví a neurodivergentní lídři.

A ona v tu chvíli slzy do očí a úplně: „To je prostě přesně ono, protože toto jsem já a já s nimi pracuju a já jsem taková a to je prostě přesně to, co já mám dělat.“ A najednou ta message, i jak půjde přes tu reklamu, to je to, jak je to zacvakne. A tohle já chci vlastně umožňovat, aby to nebylo jako třeba teď jsem si volala přes telefonát s jednou paní, která poptávala moje, nebo se chtěla informovat, a ona byla v jiném mentoringovém programu. Říká: „Už cílovku mám.“ No a co to je za cílovku? No a já jsem vůbec nevěděla, tak jsem si vytáhla z klobouku účetní.

Jako a já říkám, a na tomhle chcete teďka dva roky pracovat? Jaký k nim máte vztah? Žádný. Tak to je síla. Tak to jsem si říkala, tak tohle fakt ne, protože je důležité, tohle je vlastně to nejdůležitější, vybrat si správně tu skupinu. A ne, protože potom je všecko strašně lehké, potom to všecko jde. Je to prostě už o té prodejní komunikaci, ale tohle prostě musí zacvaknout. Já jsem byla úplně v šoku, říkám, to snad není možný.

Hele, já si představ, že jsem viděl i sepsaný různý návrhy jako univerzální, vhodný cílovky pro kouče a ti kouči podle toho si jako takhle vybírají, víš, takže vůbec to nejde přes ně, ani přes jejich příběh, ani prostě přes to, čím si prošli, ale vlastně to berou jenom čistě racionálně. Oni mají nejvíc peněz, tak na ně budou cílit. A takhle to ale běžně nefunguje. Hele, já nevím, jestli někomu funguje, ale mě by to rozhodně nebavilo.

A já jsem prostě přesvědčená o tom, že když to jde, aby nás to bavilo, tak ať je tam něco za tím, že té skupině lidí chci pomáhat, protože mám tu zkušenost. Jasně. A myslíš, že každý má svoji cílovku? Že každý může najít svoji cílovku? Rozhodně. Já si myslím, že my všichni, ať už jsme koučové nebo v jakékoliv profesi, tak máme něco, na čem nám záleží.

A to pro někoho to nejsou třeba lidi, tak může mít cílovku auta třeba. Ale pokud nás zajímají lidi, tak vždycky to je nějaká skupina lidí, která nás více bere za srdce, než druhá skupina lidí. Třeba teďka jedna moje klientka zvažuje, že si vezme za cílovku skautské vedoucí a mně se to strašně líbí. Nevím ještě, jestli to nemáme prozkoumané, jestli to je vhodná cílovka, protože tam je několik kritérií. Ale prostě tímto způsobem vlastně nad tím uvažovat, že to je něco, s čím máme zkušenost, co nás bere, komu vlastně chceme pomáhat, s kým chceme trávit čas, komu chceme věnovat tu péči, energii, ty naše dosavadní zkušenosti, na čem to chceme stavět.

Budoucnost coachingu a Zdeňčina vize

Kam si myslíš, že se coaching posune jako obor, jako oblast třeba za dva roky? Kam směřujeme, kam půjdeme? To je zajímavá otázka. Popravdě myslím si, že to hodně půjde tím urychlováním procesu, jako vést k té změně ještě rychleji. Jako teďka myslím ty koučovací výcviky, nevím, jestli to je ještě možné, ale vlastně zkvalitňování té podpory pro ty kouče v tom, jak skutečně vést tu změnu.

Tam vždycky je prostor, takže tohle. Ale myslím si, že to půjde cestou té specializace více. Jakou změnu v tomhle světě chceš vidět, Zdeňko, díky tvojí práci? Díky mojí práci? Byla bych určitě ráda, kdyby koučky, které ke mně chodí, terapeutky, kdyby byly v zisku, kdyby si mohli dovolit odejít z práce, která je nenaplňuje a kdyby mohli předávat ty dary a skutečně pomáhat v tom, v čem jsou nejlepší.

Aby si prostě uvěřili a dokázali se tím uživit a tím pádem si mohli dovolit prostě svobodně podnikat. Úžasná vize.

První dojmy z NLP výcviku a doporučení pro posluchače

Když si teďka vzpomeneš tenkrát, když jsi šla vlastně do našeho výcviku NLP, jaké byly tvoje první dojmy, první momenty? Pro mě tam asi nejsilnější bylo to, že jsem si to dovolila. Takový ten pocit oslavy, nejen té finanční investice, to je samozřejmě jedna stránka, ale skutečně si to dovolit prostě odjet od rodiny na ty tři dny, ubytovat se v Praze na hotelu a nemít z toho výčitky, ale cítit se skvěle.

Že já si tohle můžu dovolit a prostě můžu tady být a můžu být zase v roli té věčné studentky, nebo jak to nazvat, což jsem vlastně já. Jsem ta sběračka těch titulů. Je tam něco, co tě překvapilo nebo šokovalo vlastně na výcviku NLP? Mikrofon. Ty nám v první minutě, jak jsme měli to kolečko, tak jsme mluvili na mikrofon, tak já jsem z toho byla v šoku. Představení. No, prostě mluvit v místnosti na mikrofon. To pro mě byl trošku šok, ale super.

A potom samotný výcvik, tak jak co jsme tam schopni vyřešit sami na sobě i v rámci tréninku, nebo když jsi dělal demíčko třeba na mě, tak pro mě to bylo vždycky neskutečně transformační. Mám to dokonce i vypsané, které všechny techniky jsi se mnou dělal. Teďka bych ti to z fleku nedala, ale vždycky jsem tam cítila obrovský posun potom na sobě a jsem ráda, že jsem si takhle i v rámci toho demíčka mohla projít, být vedená v roli klienta tou technikou v tom bezpečném prostředí a umožnit tu změnu.

Uvědomění si směru a práce s myslí

Můžeš tak dát už nějaké možná doporučení lidem, kteří sledují tuhle epizodu, tenhle podcast, co změnit, co udělat jinak? Vnímám jako velice důležité, aby si člověk uvědomil, co je v životě důležité, co chce, kam směřuje. Pokud člověk tohle nemá, a mnohdy to lidé opravdu nemají, což je v pořádku, ale jenom si to uvědomit, že pokud to nemá, tak prostě vždycky bude narážet na limity a vždycky se bude utápět v nespokojenosti.

Protože jak nemáme ten směr, tak nemáme vlastně nic, co nás může pohánět. My vlastně jenom naplňujeme nějaké cíle někoho, kdo nám je nadiktoval zvenčí, nějakého zaměstnavatele, nebo prostě jaké máme představy o životě, že by ten život měl být. Ale mít ten směr, který je skutečně náš, který je nám vlastní, to si myslím, že mění potom celou hru. A celý ten život. Takže uvědomění si toho a klidně jenom přiznání si: „Hele, já neznám svůj směr,“ a nechat si s tím pomoct. To si myslím, že je možná tak ten první bod.

Velice často ty signály, které k tomu vedou, jsou právě ta životní nespokojenost v některých těch oblastech. Že nás prostě něco opakovaně štve a nevíme si s tím rady a nemění se to. Co potom udělat, když ten člověk má ty sabotéry v té hlavě? Pro mě úplně naprosto nejužitečnější a nejklíčovější prozření bylo, když jsem poznala, pochopila, uvědomila si, že ten hlas v té hlavě, že to nejsem já.

Jakmile jsem poznala, pochopila, že ten hlas v mé hlavě, že to je ta moje mysl, která někdy je prostě upovídaná a je to vlastně ten sabotér, tak jsem začala zkoumat, co je teda za tím hlasem. A zjistila jsem, že za tím hlasem je vlastně ticho a vnitřní klid. A to je něco, co může každý člověk, kdo poslouchá nebo dívá se, trénovat a nebo zjistit jenom ze zvídavosti, co je vlastně za tím, když já stiším ten hlas.

Tehdy pro mě to bylo naprosto klíčové uvědomění zjistit, že ten hlas nejsem já, že to je ta mysl. Ale zároveň, že ta mysl je ten úžasný nástroj, který nás buďto sabotuje a je tím nepřítelem, nebo je to vlastně ten nástroj na tvorbu reality a na ten život, jaký chceme. Takže ta mysl je klíč vlastně ke všem těm našim životním přáním, touhám, vizím, podnikání, ke všemu. Jsem přesvědčená o tom, že je prostě tam a my můžeme dostat to podvědomí, které třeba nespolupracuje, na tu naši stranu.

Tři klíčové myšlenky a závěrečné poselství

Jaké tři věci tě napadají, že jsou ty The Must, co ten divák by si měl odnést z celé dnešní epizody s tebou? Určitě, že změna je možná. Myslím si, že ta změna je pro každého možná a ty důkazy jsou, že ta změna vždycky je možná, ona je i nevyhnutelná. Ale určitě, že ta změna možná je a že stojí za to a že člověk se vlastně nemusí té změny ani bát.

Že ať už je nám kolik let, v jakékoliv životní fázi se nacházíme, tak to vždycky stojí za ten zbytek života ještě tu změnu udělat. Že někdo třeba si říká: „Já už to nějak doklepu.“ Kdybys tak Zdeňko měla vypíchnout poslední jednu větu, kterou by opravdu měl divák slyšet, rezonovalo to v jeho hlavě. Jaká tě napadá? „Změna je jediná jistota, nebojte se té změny.“ Určitě s hlavou vztyčenou můžete jít té pozitivní změně naproti.

Kdy s tou změnou začít? Kdy myslíš, že je ten nejlepší čas? Právě teď. Ta změna vždycky začíná. Ono totiž nic jiného než teď ani není. A když my si říkáme až, až, až, tak proč odsouvat něco, co je naše? Proč to odkládat na pondělí nebo na příští měsíc nebo na příští rok? Proč odkládat něco, co já vnímám, že je pro mě důležité, klíčové?

Vím, že jsem v tom doma. Že prostě si můžu hrát, že mě nikdo do ničeho nenutí. Že to mám tak, jak jsem se sama rozhodla to mít a že se můžu prostě těšit na to, jak si to dneska užiju. Mám tam spoustu takových krásných denních rituálků, na které se můžu každé ráno těšit a užívat si je a prostě brát ten den tak, jak je, tak jak přichází, bez tlaku na pohodu.

Závěr a výzva k akci

Zdeňko, děkuju ti moc za tvoji otevřenost, za celý tenhle díl, za všechny ty úžasné myšlenky. Bylo to nesmírně inspirativní a jsem velmi rád, že jsi k nám do studia přijela. Děkuju. Moc děkuji za pozvání, Radku.

V téhle epizodě jsme se společně podívali do zákulisí práce jedné z talentovaných a úspěšných byznys kouček Zdeňky Klímové a zároveň i do jejího osobního příběhu a osobní cesty životem. Věřím, že mnoho diváků v dnešní epizodě našlo kus sebe a možná i impulz začít něco měnit, začít něco dělat, začít něco konat a převádět do té reality, do té hmoty.

Milí diváci, napište nám do komentářů, co ve vás dneska nejvíce rezonovalo, co jste si odnesli, co byly ty myšlenky, ta slova, co pro vás bylo to wow. Dejte nám to vědět a taky napište i otázky dolů na Zdeňku a bude moc ráda, když vám na to přímo odpoví. Dejte nám třeba i nápady i na další témata, epizody nebo i možné hosty a pozveme je sem do studia a uděláme další epizodu, další podcast. A pokud náhodou chcete slyšet i další rozhovory, dejte rozhodně odebírat tenhle kanál a sdílejte tyhle videa jednoduše dál. Děkujeme, že jste tady byli s námi a těšíme se na vás u dalšího dílu.